Sonet neboli znělka je nejrozšířenější básnická forma. Tuto klasickou formu Jiří Žáček virtuózně naplnil moderní básnickou řečí, pramenící ze současných životních pocitů a zkušeností. Jeho Sonety jsou proměnlivé jako život, vážné i rozmarné, láskyplné, melancholické i ironické.

Sonety patří k vrcholům básnické tvorby Jiřího Žáčka. Proto právě z nich vznikla reprezentativní kniha k básníkovu životnímu jubileu. Zahrnuje sonety starší, ale především nové a  některé ještě nepublikované. Básník je rozdělil do tří oddílů — sonety lyrické, delirické a melancholické. To je kritérium pouze pomocné a trochu parodické, neboť Žáčkovy sonety nabízejí mnohem pestřejší paletu vyhraněných sdělení: vyznání, zpověď, meditaci, pamflet, parodii, žert... a také milostné sonety, do kterých ze současného života proniká víc nesoulad než soulad mužské a ženské sexuality, a jsou to verše víc nemilostné než milostné. K jednotlivým sonetům našel básník výtvarné artefakty, které spolu vytvářejí zajímavé akordy, i když v mysli každého čtenáře budou působit jinak. Jiří Žáček ovšem nepíše sonety inspirované uměním, ale tvoří poezii, která se inspiruje životem nejen vlastním, jak je u básníků samozřejmé, ale hlavně životy ostatních lidí, které ho zajímají nejvíce.