Výběr z esejí, úvah, rozhovorů či fejetonů Milana Šimečky z let 1979-1989, které byly původně rozptýlené po samizdatových periodikách nebozahraničných časopisech. Obsahuje rozsáhlejší studie i kratší literární útvary na politická témata z období hluboké normalizace, úvahy o literatuře, médiích, o lidském životě, ale i rozhovory, které živě a plasticky dokreslují způsob, jakým Milan Šimečka vnímal aktuální společenské problémy. Ústřední esej Společensví strachu (1978) napsaljako chybějící kapitolu ke knize Obnovení pořádku; je pozoruhodnou analýzou fenoménu strachu jako rozhodujícího prvku tehdejší společnosti, bez které by opis normalizace nebyl úplný.Přesto, že Společenství strachu je podle autora „trochu depresivní text“, z pestrého výběru textů sálá „člověčina“, která je pro Milana Šimečku tak typická.