Rudolf Medek představuje téměř symbolickou postavu vzniku samostatného Československa a následné první republiky. Ač mu přání matky nalinkovalo kariéru učitele, neklidná povaha ho předurčila k něčemu odlišnému. Nejdříve hledal uplatnění v literární činnosti, kdy koketoval zejména s dekadentní poezií, která však v posledních letech před světovou válkou spíše skomírala, a jako nejvyšší metu měl určenou spolupráci s Moderní revui. Nicméně přišla válka a básník Rudolf Medek narukoval, netrvalo dlouho a přeběhl na ruskou stranu, aby se dobrovolně přihlásil do československých formací na Rusi. Básník se stal vojákem a docela úspěšným, velel rozvědkám, získal několik vyznamenání a potom přišel další přerod – z vojáka politikem, proměnil se v jednoho z klíčových čs. činitelů v Rusku, po jistou dobu fakticky zastával post jakéhosi čs. ministra války v Rusku.

Po návratu do vlasti se jeho dosavadní podoby spojily – působil jako voják, neodpíral si politické šermovačky s nejslavnějšími současníky (mimo jiné Karlem Čapkem), psal legionářské romány, historické divadelní kusy i mnohem civilnější poezii. Často zařazován mezi pravičáky měl množství přátel napříč politickým spektrem a nejdůležitější součástí jeho myšlení bylo vroucí vlastenectví. Posledním jeho veřejným aktem cti bylo vrácení spojeneckých medailí Velké Británii a Francii po potupné mnichovské konferenci, pak ho už čekalo pouze pokračování zdravotních problémů a smrt v roce 1940, v pouhých padesáti letech. Jeho nejednoduchý životní osud a mnohdy kontraverzní názory se promítají také v jeho „druhém“ životě, tedy od roku 1940 do současnosti. Byl zakazován, pomlouván, dehonestován a hlavně zapomenut. Tato kniha se pokouší připomenout životní příběh básníka a vojáka, pro kterého vlastenectví a láska k vlasti nikdy nebyly prázdnými pojmy. Kniha úzce navazuje na autorův dlouholetý zájem o dějiny československých legií na Rusi.