V jednotlivých kapitolách jsou rozebírány a charakterizovány jeho výkony na divadelních prknech, ale samozřejmě i práce ve filmu, rozhlase a mimo jeviště vůbec. Představuje mimořádného herce, který spojoval tragiku a komiku a z komediálního herce se vypracoval na herce tragikomického se sklonem ke stylizované grotesce.

Ve velkého herce dozrál v hrách českých (Naši furianti, Lucerna, Strakonický dudák, Hrátky s čertem a jiné), Shakespearových (Cokoli chcete, Král Lear) a Molierových. Jeho nejvýraznějšími postavami byl rytíř Hadrián (Hadrián z Římsů), stařík Geront (Šibalství Skapinova) a Harpagon (Lakomec). Základ Neumannova herectví spočíval v tom, že i z menší role dokázal udělat velkou nezapomenutelnou postavu.