Publikace se zabývá historií šumavské hranice v letech 1948–1949 a je rozdělena do dvou částí stejného rozsahu. V první z nich jsou zaznamenány příběhy několika známých osobností, jež zde hranice úspěšně překročily (Ferdinand Peroutka, Eliška Hašková, Coolidge…), dále zde autor lící přestřelky mezi emigranty a strážci hranic a informuje o zabitých z obou táborů. Druhá část, nazvaná Studená hodina, je věnována tzv. vimperskému případu, tj. soudu s civilisty a esenbáky z června 1949, kteří pomáhali uprchlíkům hlavně v okolí Kvildy. Je zde vyvrácen mýtus kolem filmu Král Šumavy – ve skutečnosti opak byl pravdou, protože celá zdejší stanice SNB s uprchlíky spolupracovala. V naprosté většině případů autor použil dosud nepublikované archivní materiály.