Tak trochu úžasní napsala Dawn Frenchová jako vyprávění o jedné zcela průměrné anglické rodině s jejich každodenními starostmi, ale hlavně o jejich sedmnáctileté dceři.
Dora je zakomplexovaná a nevýrazná dívka. Je přesvědčená o tom, že je podprůměrná a ošklivá. Díky nízkému sebevědomí v době, kdy její vrstevníci mají spíš opačný problém, se stahuje do sebe a hledá jiné cesty, jak si najít přátelé. Samozřejmě, ne všechny jsou správné. Dospívání je pro ní příliš složité a tak surfuje po internetu a seznamuje se přes Facebook. Touží po uznání ať už odkudkoliv, čímž je předurčená k tomu zavařit si ještě horší trable, než má. Seznámí se tak s člověkem, který se vydává za někoho jiného a jeho cíl je jasný - chce Doře ublížit.
Dořina matka je také v životní etapě, kdy je toho na ní moc a nezvládá vše, jak by chtěla. Je jí skoro padesát, začíná šedivět a tento proces není viditelný jen navenek, ale cítí se tak i uvnitř. Cítí se staře, ošklivě, nepřitažlivě. Její obličej působí na její děti jako maska tlustého mandarína. Stárnutí je pro ni prostě příliš složité.
Pracuje léta jako dětská psycholožka a teď zjišťuje, že nerozumí ani vlastním dětem a neví jak jim pomoci. Má sice manžela, jenže protože je to chlap, nedá se od něj čekat žádná podpora, ledaže by ji vysvětlila jedním slovem, které by dokázal pochopit, což neumí. A má také psa, kolem kterého musí skákat, domácnost, nákupy potravin a spoustu dalších problémů, které by měla začít řešit.