Autorka knihy Tatér z Osvětimi celý život prožila na Novém Zélandu. Tady se v roce 2003 seznámila se stařičkým Lalem Sokolovem (jak si Ludwig Eisenberg začal říkat) a mnoho let zpracovávala jeho životní příběh. Tatér z Osvětimi měl původně podobu scénáře, ale nakonec vyšel jako kniha, která se proslavila po celém světě. U nás ji vydalo nakladatelství BizBooks. Morrisová napsala román inspirovaný skutečnými událostmi, proto je Tatér z Osvětimi plnokrevná beletrie se vším, co k ní patří.
Možná je to dáno tématem, možná autorčiným stylem vyprávění, jisté ale je, že vás kniha pohltí už na prvních stránkách. Ano, knih s podobnou tematikou je mnoho, přesto je Tatér z Osvětimi v několika směrech unikátní. Jeho hrdina je obětí své rasy, ale jako tatér si v Osvětimi vybudoval silnou pozici. Měl se lépe než ostatní, což mu někteří neodpustili a považovali ho za kolaboranta. Lale se vám svěří se svými myšlenkami, se svými pocity, ale ani na chvíli ho nenapadne, aby se pokoušel vyvolat váš soucit.
Třebaže se snažil pomáhat a zachránil několik lidských životů, udělal i pár věcí, za které se styděl. Něco udělal pro sebe, něco pro svou lásku. Lale nemá potřebu se ospravedlňovat a jeho příběh je příběhem člověka, který se rozhodl přežít někde, kde neměl příliš šancí.Tatér z Osvětimi je vyprávěný objektivním, „obyčejně“ civilním stylem kontrastujícícím s emocionálně vypjatými scénami, které se nijak nepodobají ničemu, co jsme mohli číst nebo vidět ve filmu. Morrisová dokázala napsat originální a strhující román.
Lale se dostal do Osvětimi v dubnu 1942 a osud tomu chtěl, aby se brzy stal pomocníkem tatéra. Jeho úkolem bylo tetovat čísla vězňů, a i když se mu do toho nechtělo, velmi rychle pochopil, že díky své práci může být užitečný pro své okolí. Při tetování se seznámil s Gitou a oba mladí lidé se do sebe zamilovali. Tatér z Osvětimi je o hrůzách války, o nelidskosti a zlu, ale také o lásce. Autorka nijak nezdůrazňuje, k čemu v Osvětimi docházelo, všechno je jakoby mimochodem zakomponováno do příběhu, ale o to víc vás to zasáhne.
Kniha psaná z pohledu pamětníka je paradoxně objektivnější než smyšlené patetické příběhy o hrdinech. Lale se zatvrdil, stal se cynikem a nerad by vzbuzoval lítost. Hodně zajímavé jsou i pasáže o tom, co bylo po válce. Dozvíte se, jak to dopadlo s naším hrdinou i jeho láskou, a autorka vám prozradí, jaké osudy měli ostatní aktéři. Lale a Gita neměli na růžích ustláno, ale měli nezdolnou povahu a dokázali se vyhrabat i z největšího srabu. Je jen škoda, že závěrečné kapitoly nejsou delší. Myslím, že nejsem jediná, koho by zajímalo, jak si tatér z Osvětimi vedl v komunistické diktatuře.
Tatér z Osvětimi je čtivý román oslavující život a lásku. Lale ani Morrisová si nedělají iluze, ale berou život takový, jaký je. Tenhle příběh má silné poselství, a když budete bedlivě naslouchat, možná v něm objevíte recept na život. Knihu si přečtěte i v případě, že vás neláká tematika druhé světové války. Tatér z Osvětimi je chytrý příběh s lehce pohádkovým nádechem o jednom moudrém muži, který je příkladem pro nás ostatní.
Autor: Veronika Černucká