Obrazy Clauda Moneta, malá francouzská vesnička a dávné neštěstí, které jako by se po dlouhých letech znovu opakovalo. Tři vraždy. Jeden obraz černých leknínů. A tři ženy, které znají pravdu…
Dá se to definovat zcela jednoduše - Černé lekníny jsou detektivním románem, který z neznámého autora udělal hvězdu. Francouzský spisovatel Michel Bussi, civilním povoláním univerzitní profesor geografie, začal psát už v devadesátých letech. Ačkoliv se zprvu s nadšením u nakladatelů nesetkal, na psaní nezanevřel. A rozhodně dobře udělal!
V českém překladu však nejdříve vyšly Bussiho až následné knihy Vážka a Maminka neříká pravdu. Nyní, do třetice je to tedy román, díky němuž se Bussi v roce 2011 katapultoval z lokálního autora mezi ty mezinárodně známé.
Černé lekníny nás zavádějí do malebné francouzské vesničky Giverny, kde kdysi žil a maloval své obrazy Claude Monet. Toto místo se i dnes setkává se zájmem turistů, jenž přijíždějí nasát atmosféru malířových slavných impresionistických Leknínů. V ničem z toho Michel Bussi nefabuluje. Tak, jak Giverny a všechna místa v okolí popisuje, skutečně existují. Místo je tedy reálné, zápletka pak už přirozeně fikcí…
Hlavními hrdinkami příběhu jsou tři ženy různého věku. Máme tu jedenáctiletou dívenku s velkým talentem k malování, přitažlivou šestatřicetiletou vdanou učitelku místní školy, která už zamotala hlavu nejednomu muži, a nakonec osmdesátiletou vdovu žijící ve zdejším mlýně. Celkové dění tak sledujeme střídavě, většinou právě jejich prostřednictvím.
Všechno to začíná, když je v Giverny na břehu potoka nalezena mrtvola místního záletníka - doktora Morvala. Policie je bezradná a tápe. Nemá nic, od čeho by se mohla v pátrání odrazit. Snad pomohou anonymem zaslané fotografie lékařových milenek, snad něco poví některá ze tří žen, protože je evidentní, že každá něco tají… Přibývají otázky… Jakou spojitost má tato vražda s dávným neštěstím? Jde tu o některý z Monetových obrazů? A co naznačuje tajemný pohled, který měl zavražděný v kapse?
Michel Bussi parádně zamotává čtenáři hlavu už samotným úvodem, protože z něj doslova odkapává hrouda tajemství. Následující stránky tento dojem jen přiživují, ačkoliv se zprvu nesou ve spíše poklidnějším tempu. Lámete si hlavu, jak spolu jednotlivé věci souvisí. Cítíte, že Něco stále visí ve vzduchu. Čekáte, co dalšího se stane. A vedle toho všeho vás obklopuje silná a působivá atmosféra štětců, leknínů a uliček Giverny.
Vypadá to, alespoň v první polovině knihy, na běžnou detektivku. Jenže… Ať budete tipovat, dedukovat a hádat cokoliv a jakkoliv, je skoro jisté, že to hlavní, ta jakási prostá jednoduchost, vás ani v náznaku nenapadne. Michel Bussi vás převeze, nechá vám spadnout čelist šokem. A až zpětně vám vlastně ukáže, jak moc bravurně si tuto detektivku promyslel, jak moc si pohrál s celkovou stavbou knihy.
Černé lekníny jsou takovými „francouzskými Vraždami v Midsomeru“, které byste si, pokud máte rádi napětí a detektivky, v žádném případě neměli nechat ujít! Jde o výbornou knihu, kterou jako jednu z mála budete po otočení poslední stránky mít chuť ihned začít číst znovu od začátku.
Autor: Eva Šamánková
