Deset let společného života. To už je doba, po níž si manželé obvykle řeknou, že jeden druhého dokonale znají. Jenže myslet si můžou cokoli. Možná to tak opravdu je, možná přijde jednoho dne kruté prozření…
Britská spisovatelka Rachel Abbottová se v posledních letech vyhoupla mezi oblíbené autory napínavých thrillerů. V českém překladu jsme mohli číst její romány - Spi sladce (2015), Nezvěstná (2015) a Ohrožená (2016). Tím zatím posledním je pak Zabij mě znovu, v němž se opět setkáváme, stejně ve všech předešlých knihách, se sympatickým inspektorem kriminálky Tomem Douglasem a jeho parťačkou Becky. A oba i tentokrát čelí spletitému případu vražd.
Ústřední postavou, kolem níž se vine první dějová linka, je Maggie Taylorová - deset let šťastně vdaná a spokojená advokátka. Nic jí nechybí, právě se s rodinou přestěhovala a nastoupila do nové práce… Když se jednoho dne její manžel Duncan z ničeho nic vypaří jako pára nad hrncem a zanechá jejich dvě děti doma samotné, je to pro Maggie první nečekaný políček. A brzy přicházejí další… Nezbývá jí nic jiného, než se začít sama sebe ptát, kým ve skutečnosti její manžel je…
Ve druhé úrovni sledujeme počínání policie, resp. Toma a Becky, pátrajících po neznámém vrahovi, jehož obětmi jsou nápadně si podobné ženy. Zdá se, že souvislost s tím mají i dvanáct let staré, dosud neobjasněné vraždy. Tom a Becky pracují do úmoru, ale najít konkrétní vodítka jako by bylo nad jejich síly…
Mohla jste to být vy. Příště možná budete…
Rachel Abbottová proplétá obě tyto dějové linky dohromady, k tomu navíc přidává pasáže odehrávající se před dvanácti lety. Její vypravěčský styl je čtivý a příjemný, ovšem její schopnost kombinovat až přehnaná. Jako by se držela hesla „raději víc, než míň“. Zpočátku nabírá zápletka na sympatických otáčkách, kdy se těch několik jemných vláken pomalu propojuje. Ovšem postupně, zprvu nenápadně, se přidávají odkudsi nově vykouzlené aspekty, až se s nimi náhle protrhne pytel.
Ačkoli je Abbottová skvělá vypravěčka, jež vládne uměním si čtenáře přitáhnout hned od první stránky, ubírá sama sobě zbytečně body nejen v tomto případě překombinováním, ale celkově i neměnnou šablonou. S každou další knihou je stále patrnější, že jsou její příběhy postaveny na totožné kostře, a lze tak několik okolností už dopředu vydedukovat. Čím si to u vás ale autorka „vyžehlí“ a znovu vás dostane, je bezpochyby finální rozuzlení u vody!...
Tři zářezy na noze, nezvěstná bývalá milenka, odvrácená zvrhlá strana internetu, pomsta, nevěra a žárlivost… Ačkoliv Abbottová některé body v knihách s pravidelností opakuje, dokáže stále s přehledem vybudovat hutnou atmosféru, nešetřit napětím, čtenáři jemně rozvibrovat nervy a nachystat mu několik překvapení. Spolu s tím i v hlubší rovině naťuknout a nechat morálně rezonovat téma důvěry, odpuštění a (ne)schopnosti si přiznat vlastní vinu…
Autor: Eva Šamánková
