V románu Válečný soud autor opět vypráví Svenův - fakticky autobiografický - příběh. Zavádí nás až na vzdálený sever, na nepříliš přesně definovanou sovětsko-finskou hranici procházející hlubokými severskými lesy a přes ledové pláně zasypané sněhem, za nimiž směrem na sever už „končí svět“. Až na obzor pokračuje jen opuštěná tundra a ledové kry zamrzlého moře. Jenže tato krvavá válka nezná hranic a vstoupila i sem, do ledových pustin, kde jednotky německé armády provádějí diverzní operace. Válka, to jsou však také a především lidé, a ti všichni myslí jen na to, aby tento hrůzný sen přežili - ale právě proto musí užívat své umění zabíjet.