Příběh vysoké morálky českých vojáků z března 1939, nezlomených na Podkarpatské Rusi při útoku maďarské armády odtržením Slovenska ani německou okupací zbytku českých zemí, zůstával dlouhá léta zakryt mlhou zapomnění či alespoň falešných mýtů. K jeho serióznímu zpracování nejprve bránilo šest let nacistické okupace, a když byl tento úkol na konci roku 1946 svěřen historikům Vojenského historického ústavu, rázně jejich práci přerušil únor 1948. Po patnácti letech mlčení se pokusil opět otevřít pro veřejnost tento příběh historik Ota Holub (1930 – 1992). On i jeho mladší následovníci, včetně autora této knihy, se museli při nedostatku archivních materiálů opírat především o vzpomínky pamětníků. Jazyková bariéra vedla také k ignorování maďarských pramenů. Teprve jejich konfrontace spolu s náhodným objevem zapomenutých tzv. dodatečných válečných deníků útvarů 12. divize generála Olega Svátka (popraveného v roce 1941 nacisty) umožnila tuto velice zajímavou kapitolu dějin českého vojenství posunout výrazně dále a jednomu ze současných pracovníků Vojenského historického ústavu dovolil začít splácen vnucený dluh jeho předchůdců.