

Najdou? Nenajdou? Je to celé o hledání ztracené hračky? Vůbec ne. Vánoční prasátko má být pohádka pro cca osmileté děti, ale díky vypravěčskému talentu J. K. Rowlingové je to poučení i pro dospělé. Rozhodně to není kniha, kterou dáte dítěti stylem: Tumáš, čti si. Je to spíš o tom, číst si společně, postupně a některé věci si vysvětlovat, protože všechno není jen černobílé jako opravdu krásné ilustrace uvnitř knihy. Věty jsou dlouhé, některé výrazy nemusí být malému čtenáři úplně jasné, a proto je důležité, aby u čtení byl někdo další, kdo všechno vysvětlí a bude si s ním o příběhu povídat.
I když se Vánoční prasátko odehrává v to nejkrásnější období roku, jak někteří rádi říkají, zpracovává náročná témata, jako je rozvod, touha po moci, odpovědnosti a ano, o tom to hlavně je, o ztrátách, kterým se nejde vyhnout. Děti příběh bude bavit, ale dospělé povede k zamyšlení, jestli všechno dělají správně, nebo ne, napíšu to jinak… k zamyšlení, co vlastně dělají správně. Celá kniha je plná hlubších myšlenek a je napsaná takovou formou, že jsou ta všechna těžká témata o hodně stravitelnější.
„Vážení“, obrátil se Cvikr k nově příchozím, „pravidla jsou tu prostá. Neopouštějte město a vás ať neopouští dobrá nálada. Nikdy nezapomínejte, že kdykoliv můžete být nalezeni nebo se vám může změnit stav.“
-ice-