Literatuře přelomu 19. a 20. století věnuje autor publikace dlouhodobě soustavnou pozornost. V této práci se zaměřuje zejména na počátek 20. století a na základě svého zkoumání, s obrazem tohoto období v českých literárních dějinách v pozadí, usiluje o to zbavit je utkvělého znaku "přechodnosti" a ukázat jeho vlastní autentický obsah, témata a hodnoty. Představuje českou literaturu prvního desetiletí 20. století nově jako dobu utváření ideje syntézy a předpokladů pro další změny uměleckého výrazu. Na proměnách literární kritiky přesvědčivě dokládá, že toto období bylo neprávem pomíjeno jakožto jakési "mezidobí" a že jeho zjednodušováním by byly ochuzovány i dějiny české literatury.