Tak jako se děti straší čerty, tak se čertí děti straší lidmi. Protože stejně jako je pro lidi peklo za trest, je pro čerty největším trestem jít mezi lidi. Vždyť jsou přece tak zlí a hamižní, dělají si naschvály a šijí na sebe "boudy". Proto když už rodiče dvou malých neposedných čertů Alberta a Norberta nevědí, jak své synky - hlavní hrdiny knihy - usměrnit, pošlou je mezi lidi. Aby si tam uvědomili, že rodiče se mají poslouchat a že nejlépe je doma v pekle. A tak se čertíci potulují lidským světem, dělají jednu čertovinu za druhou, a zatímco najdou útočiště v hotelu Peklo, kde se cítí jako doma, poznávají, že lidi nejsou ani zdaleka tak zkažení, jak jim doma říkají. Pro samou pohodu a zábavu ale nezapomínají na úkol, se kterým mezi lidi přišli: Vrátit peklu všechny hříšníky, které omylem pustili na svobodu. Aby toho dosáhli, budou muset prokázat hodně důvtipu a odvahy a smířit se s tím, že jim do jejich úkolu neustále budou zasahovat dvě kapacity, které mají s péčí o lidské duše největší zkušenosti: Bůh a Lucifer.