Jaká byla cesta k vašemu povolání?
Vždycky mne přitahoval sport. Skvělá reality show. Vítězství, výkony těch nejlepších, zklamání favoritů, úspěchy outsiderů. Jako kluk jsem sledoval snad všechny sportovní přenosy. Dělal jsem si u nich poznámky a snil o práci sportovního reportéra. Toužil jsem vědět co nejvíce o sportovním tréninku. Lákala mne sportovní psychologie. Proto jsem nakonec vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě, kombinaci tělesná výchova – občanská nauka.
Po čase jsem ale zjistil, že školství není příliš výkonové prostředí a ani finance nebyly takové, abych zajistil rodinu, tak jsem při zaměstnání v roce 1990 začal podnikat. Reklamní činnost, novinařina, sportovní management a také finanční poradenství, kde jsem zjistil, že i dospělí lidé se nadále vzdělávají. A v disciplínách, které se na školách moc neučí.
V roce 1994 jsem se stal prvním školitelem strukctogramu v České republice a na Slovensku. To byly věci, které přímo rozvíjely moje původní vysokoškolské vzdělání. Jen místo sportovních výkonů pomáhám konkrétním lidem a i celým firmám zvyšovat jejich výkony.
Dále jsem si doplnil odbornost v oblastech marketingu, personalistiky a řízení firem. Studoval jsem po večerech doma, chodil po kurzech a nakupoval různé zahraniční videoprogramy. Hodně jsem pozoroval chování lidí. Porovnával úspěšné s méně úspěšnými a konfrontoval praktický život s psychologickými
teoriemi.
Edukativní kniha Jak chutná dohoda je o fungování tzv. trojjediného mozku v oblasti mezilidských vztahů. Můžete to čtenářům více přiblížit?
Náš mozek se vyvíjel více než 200 milionů let. Známý americký výzkumník mozku profesor Dr. Paul D. MacLean dokázal, že lidský mozek se skládá ze tří částí, které ovládají naše chování, naše myšlení a rozhodování. A zdaleka nelze říci, že vítězí racionalita. Možná to nevíte, ale jako lidé děláme jen 2% racionálních rozhodnutí. Zbytek, plných 98% jsou rozhodnutí nevědomá - iracionální, intuitivní nebo emotivní. Tradiční metody výuky se již ukazují jako málo efektivní, protože jsou převážně založené pouze na racionálních úsudcích. Snažíme se o efektivní didaktiku. Do výuky je třeba dostat emoce, pocity, intuici. Například, když trénujeme obchodníky respektujeme to, že hlavním problémem v práci obchodníka je kontaktování nového zákazníka. Tu má v oblibě pouze 13% prodejců. Pro 87% obchodníků je to práce, které se snaží vyhnout. Jejich mozek se bojí oslovit nové lidi. Bojí se toho, že budou odmítnuti, protože neví, jak mají zvládnout prvních 30 (telefonních) sekund jednání s novým zákazníkem. Raději prokrastinují a zabývají se neproduktivními činnostmi. Jako lidé preferujeme činnosti, které nesouvisí s odmítáním. Nechceme být odmítáni, a proto mnoho z nás raději komunikuje nepřímo například maily, nebo se přímé komunikaci snažíme vyhnout úplně a úplně naivně precizujeme stále dokola svoje webové stránky s přáním dosáhnout obchodu.
To je určeno souhrou instinktivní reakce mozkového kmene, emocionálního, impulzivního limbického systému, a chladného, racionálně reagujícího velkého mozku. V našem chování se tak zrcadlí chování původních býložravých dinosaurů a plazů, dravých masožravých šelem i rozvážných opatrných primátů. Je vědecky podloženo, že každý z těchto tří mozků se drží svých vlastních, velmi specifických pravidel „hry“, která způsobují individualitu a odlišné potřeby každého člověka.
Chování pod vlivem plazího mozku lze označit jako chování přátelského pomocníka. Šelmí chování vnímáme jako tvrdého bojovníka. Velký mozek primátů naopak produkuje chování logického myslitele. U každého z nás hraje každý z těchto tří mozků individuální a specifickou roli. Pomocí těchto vzorců řešíme svoje konflikty, utváříme si vztahy, vychováváme svoje děti, řídíme firmy. Ano, náš mozek a jeho biologický kód, který jsme získali od našich rodičů, rozhoduje o nás, našem chování a jednání.
Jak bychom tedy měli správné řešit konflikty?
Většina konfliktů a nedohod spočívá právě v tom, že si navzájem nerozumíme. Že každému z nás jinak funguje jeho mozek. Nastupují staré vzorce řešení konfliktů na bázi útok, útěk, ustrnutí. Přičemž řešením je dokázat ovládnout svoje emoce, využívat intuici a hledat další a další možnosti řešení. Když se naučíme hledat možnosti, tak dohodnout se již nemusí být velký problém.
Největším problémem je to, že mnoho dohod prakticky dohodou není, ale jedná se pouze o kompromis. A kniha každému čtenáři určitě vysvětlí ten obrovský rozdíl, kdy jsou obě strany skutečně s řešením spokojeny a kdy jsou obě strany spokojeny pouze s tím, že se nějak dohodly, ačkoliv pocitově, z věcného pohledu, nakonec spokojeny nejsou.
Jakému čtenáři je vaše kniha určena?
Knihu čtenáři přijímají velmi pozitivně, pokud mají skutečně potřebu řešit nějaký konflikt. Například vypořádání při rozvodu, přetahování o děti, majetek, jednání napříč generacemi nebo vyjednávání se zaměstnanci nebo naopak se šéfem.
Vím, že mnoho lidí se vyjednávání a hledání řešení spíše bojí, protože konečné možné řešení vlastně neznají. Neví, jak se dobrat ke skutečné dohodě. Hledají rady u přátel, ale ve skutečnosti hledají jen někoho, kdo jim bude kývat na jejich způsob vyřešení konfliktu a k dohodě se stejně nepřiblíží. V knize jsem se pomocí příběhu dvou bratrů pokusil poskytnout pár rad, které by těmto lidem mohly skutečně pomoci.
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
