Aby si zajistil bezplatné ubytování v nejrůznějších koutech obrovské země, využil metodu, zvanou couchsurfing. Kdo neví, o co jde, se to záhy dozví – a nádavkem k tomu si přečte zajímavé povídání o tom, co všechno tento mladý Němec během svého putování od Moskvy po Vladivostok zažil, s kým a s čím se setkal, zkrátka jak na něj jakožto typického „zápaďáka“ zapůsobila země, uchovávající si dodnes odér jakéhosi přízračného tajemna a mystického iracionálna...
„Rusko se nedá pochopit rozumem...“ – kdo by neznal tuto slavnou větu neméně slavného básníka Fjodora Ivanoviče Ťutčeva! Zdá se to být neuvěřitelné, ale cestovatelské zážitky Stephana Ortha potvrzují, že „nepochopitelnost“ Ruska zdaleka není záležitostí toliko dávné minulosti (Ťutčevův citát pochází z 19. století) – s jejím „dědictvím“ se tam můžeme setkávat až do dnešních dnů. Tedy – v neevropské části Ruska určitě.
A právě v těchto místech strávil německý dobrodruh převážnou část své anabáze, což je samo o sobě zárukou informačně bohaté a napínavé četby. Když k tomu připočteme jeho schopnost „vyhmátnout“ ze svých dojmů a prožitků to nejpodstatnější, pak nepřekvapí, že se Couchsurfing v Rusku setkal v Německu s takovým ohlasem. Jakkoli je jasné, že v žádném případě nemůže jít o nějaký „reprezentativní“ pohled na Rusko (na to je tato země příliš veliká, resp. doba, kterou zde Stephan Orth strávil, krátká), má určitě význam si knihu přečíst.
Na jejích stránkách se totiž setkáme s tolika originálními lidmi, místními kuriozitami a všemožnými „nepochopitelnostmi“, že se nestačíme divit. Např. v sibiřské vesničce Žarovsk žije jistý Vissarion, který se považuje za Božího posla a zakladatele nového náboženství, jež je jakousi směsicí těch stávajících. Postupem doby se kolem něj soustředilo na pět tisíc stoupenců, vyznávajících životní styl, pro který se u nás obvykle užívají adjektiva „alternativní“ či „netradiční“. Jiný podobný nadšenec opustil svou skvěle rozjetou kariéru bankéře a přestěhoval se na ostrov v jezeře Bajkal, aby tam postavil kostel a ubytovnu, kterou mohou zdarma využívat turisté. Atrakcí par excellence je město Mirnyj – tedy ne ono samo, ale obrovitánská kuželovitá díra (bývalý diamantový důl), na jejímž úpatí stojí...
Hodnocení
Za jisté negativum knihy považuji autorovu apriorní zaujatost vůči ruské politice a prezidentu Putinovi. Stephan Orth je klasický „sluníčkář“, který bez výhrad věří mainsteamovým médiím ve věci tzv. „ruské propagandy“ včetně údajného ovlivňování voleb v západních zemích ze strany Ruska. Často se zjevným despektem hovoří o ruském obyvatelstvu, dle jeho názoru nekriticky přejímajícím oficiální kremelskou ideologii – sám je ovšem (aniž si to ve své naivitě uvědomuje) v zajetí mnohem horší multikulturně-prouprchlické propagandy, kterou mocenský establishment praktikuje v řadě zemí Evropské unie včetně jeho vlastní...
Naštěstí se Stephan Orth věnuje politice jen okrajově, takže mu jeho politologická extempore rádi odpustíme. A to tím spíše, že kniha je mimo jiné vynikající sondou do duše ruského národa, která je pro nás Evropany mnohdy opravdu nepochopitelná. V kladném smyslu tohoto slova!
Autor: Jan Hofírek
