Problematika závislosti se až donedávna spojovala výlučně s užíváním drog, popř. s gamblerstvím. S nástupem moderních technologií (internet, sociální sítě, mobily), jejichž cílem je zpříjemnit a zjednodušit život, se ale začalo ukazovat, že závislost může nabýt nových, naprosto nepředvídatelných forem. Vzpomínám si, že když se u nás zhruba před dvaceti lety objevily první mobily a celá země byla zaplavena stupidními reklamami (na jedné byl třeba kominík, dívající se toužebně na jakousi Nokii a pod tím nápis: „Těším se na něj celý život!“), já jsem si tenkrát ten zázrak nekoupil a dnes mám za to, že jsem dobře udělal. Každou chvíli se totiž na trhu objevil nový a modernější mobil, takže všichni zase pochopitelně chtěli „jít s dobou“ a běželi si ho koupit. Tak to šlo pořád dokola a lidi se nakonec začali vzájemně posuzovat podle toho, jaký má kdo mobil. Byly to zvláštní časy, kdy se u mnohých jedinců začala projevovat podivná závislost – naštěstí nikoli na drogách, ale na co nejmodernějším mobilu...
Dá se říct, že se jednalo o „dobu kamennou“ informačních technologií. Dnes je to úplně jiné, dokonce to vypadá, že i notebooky už pomalu patří do starého železa – ať žijí iPhony! A nikdo se už nechlubí, že má něco lepšího, protože ani nemůže – všechny ty „chytré“ telefony jsou zhruba stejně dobře „vymakané“ a jestli má jeden milion pět funkcí a druhý milion šest, na tom přece zas tolik nesejde. Závislost ovšem nezmizela, jen se „přetransformovala“ na jinou, „vyšší“ (rozuměj škodlivější) úroveň – na obsedantní potřebu být neustále on-line...
Kniha Neodolatelné (s podtitulem Vzestup návykových technologií a byznys se závislostí) se pokouší analyzovat celou věc z vědeckého hlediska. Adam Alter, který je odborníkem na sociální psychologii, se zajímá o to, jak vlastně takováto „moderní“ závislost vzniká, resp. co může „postižený“ člověk udělat, aby se jí zbavil. Je to bohužel dost neradostné čtení, protože se ukazuje, že pro většinu lidí jsou všechny ty „zázračné“ přístroje příliš silným protivníkem, kterému nedokáží vzdorovat. Výrobci to samozřejmě vědí a usilují o to, aby tuto závislost podporovali a pokud možno ještě zvětšovali.
Americký autor popisuje mechanismy fungování lidského mozku, mající „na svědomí“ vytváření závislosti jako takové a svá zjištění pak aplikuje na „speciální“, takříkajíc „technologickou“ závislost. Dospívá k celé řadě pozoruhodných konstatování, pro která se knihu Neodolatelné určitě vyplatí číst. Jistou slabinu ovšem vidím v metodě, kterou přijal za apriori správnou, aniž by si uvědomil meze její použitelnosti – behaviorální psychologie podle mého názoru nedokáže vysvětlit podstatu tohoto druhu závislosti, o diskutabilnosti behaviorální terapie ani nemluvě.
Fenomén závislosti na moderních technologiích je podle mého názoru stále hodně podceňován, což postupně vede k tomu, že čím dál více především mladých lidí žije ve virtuálním světě, který má s reálným životem společného velmi málo. I když mají dojem, že žijí „naplno“, jejich duchovní obzory nesahají dále než k ubohému přežívání na displejích iPhonů. Kniha Neodolatelné je dalším (a velmi důležitým) příspěvkem do diskuse o nebezpečích, která se skrývají za fascinujícími pokroky vědy a techniky a jako taková si zasluhuje jednoznačného doporučení.
Autor: Jan Hofírek
