Joseph (Joe) O´Loughlin je věhlasným profesorem psychologie, takže bývá občas požádán policií o spolupráci v případech lidí, hodlajících skoncovat se životem. Odradit sebevrahy od jejich úmyslu vyžaduje především důkladnou znalost lidské psychiky spojenou s uměním komunikace a schopností navázat vzájemnou důvěru a v tomto je Joe skutečným odborníkem.
Nic nenasvědčuje tomu, že by záchrana ženy na visutém mostě, k níž je právě přivážen policejním autem, měla být nějakou výjimkou z rutinních případů, jakých má za sebou již mnoho. Vzápětí se však ukáže, že tentokrát bude scénář úplně jiný – sotva Joe prohodí se ženou několik slov, ta se vrhá do hlubiny a její tělo naráží na hladinu řeky...
Policejní inspektorka zjišťuje totožnost mrtvé a nemá žádný důvod pohlížet na celou věc jinak než jako na sebevraždu, takže Joe musí vynaložit nemalé úsilí k jejímu přesvědčení, že tady šlo o něco mnohem vážnějšího. Během té krátké chvilky, po kterou byl v blízkosti oné ženy, si totiž stačil všimnout, že nejedná z vlastní vůle, nýbrž je kýmsi ovládána. Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, neznámý manipulátor ji nakonec přinutil i k osudnému skoku. Když brzy poté vyjdou najevo další indicie, potvrzující psychologova slova, je sebevražda překvalifikována na vraždu a začíná hon na nebezpečného sadistu.
Michael Robotham vytvořil perfektní a jednolitě působící detektivní příběh, u něhož se základní dějová linie zcela přirozeně a nenásilně rozvětvuje do stále složitějšího pokračování. Tmelícím prvkem je zde psychologické mistrovství – postavy „z masa a kostí“ a jejich rostoucí napětí po opakujících se nezdarech při pátrání, dokonalý popis složitých technických postupů během zaměřování zločincova pohybu, syrové vylíčení zásahů vojensko-politických struktur do průběhu a metod vyšetřování, to vše ve spojení s ponurou atmosférou městské aglomerace, v níž je vystopování vraha hledáním příslovečné jehly v kupce sena, přispívá k tomu, že se Střepy tak dobře čtou. Do příběhu je rovněž skvěle zakomponováno paralelní vnímání událostí – myšlenkové pochody Joa jsou prokládány úvahami zločince a tato svérázná dvojitá ich forma dovoluje autorovi rozvíjet své do úctyhodné šířky roztažené vyprávění, aniž by toto působilo rozvláčně či nudně. Přesto, že má přes 550 stran, kniha „drží pohromadě“ a čtenář si ani na chvilku nemůže „vydechnout“.
U psychothrillerů podobného druhu je pro autora vždycky velmi složité „ustát“ závěr a mnohokrát se stalo, že jinak zdařilou detektivku „zabilo“ pár posledních kapitol. U Střepů tomu tak naštěstí není, naopak se dá říct, že se k nim výborně hodí latinské přísloví „Finis coronat opus“. Michael Robotham se vyhýbá oběma extrémům – jeho kniha nekončí ani happyendem a ani nevyznívá do ztracena, ale je do jisté míry ponecháno na čtenáři, aby si některé věci domyslel sám.
Dvěma základními stavebními entitami, na nichž tento výjimečný literární thriller stojí, jsou strohá popisnost a výrazová uměřenost, obě doplněné o hluboký psychologický ponor do nitra jednotlivce i společnosti jako celku. Pozorný čtenář si uvědomuje křehkost a zranitelnost naší civilizace, která spočívá na vratkých základech naprostého zrelativizování všech mravních hodnot a jejíž institucionální mašinérie se rozbujela do tak obludných rozměrů, že si již žije vlastním životem a determinuje takřka veškeré lidské konání. Nelze se pak příliš divit tomu, že z takovéhoto společenského podhoubí vyrůstají osoby s psychopatickými rysy, ohrožující své okolí tím víc, čím jsou inteligentnější.
Autor: Jan Hofírek
