ekladu debutového románu mladé autorky Yai Gyasi Návrat domů, nám k této knize poskytla rozhovor. Román zachycující osudy dvou nevlastních sester, jež byly v 18. století odděleny a navzájem o sobě nevědí, vychází v 19 zemích světa. YAA GYASI (*1990) se narodila v Ghaně a vyrostla v Huntsvillu v Alabamě (USA). Má bakalářský titul z angličtiny ze Stanfordovy univerzity a MFA z Iowa Writers’ Workshop, kde získala děkanské postgraduální stipendium pro vědu. Žije v kalifornském Berkeley.
Kniha je označována za mistrovské dílo moderní prózy. Proč myslíte, že se prvotině dostalo takového ocenění? Je to dáno námětem? Nejen námětem, ale i strukturou. Autorka zachytila osudy potomků jedné rodiny v průběhu zhruba 250 let na dvou kontinentech, a stačilo jí na to 300 stránek. Vystavěla ten román jako sled propojených kapitol, kde na příbězích konkrétních lidí mapuje jak dějiny Ghany, tak paralelně dějiny Afroameričanů v USA. Každá kapitola se zabývá jedním člověkem z jedné generace – autorka tedy pokaždé musela nanovo vykreslit prostředí a představit svého hrdinu a jeho osud na poměrně malé ploše, a přece její postavy působí živě a každý z příběhů dokáže čtenáře zasáhnout. Yaa Gyasi tuhle ambiciózní koncepci zvládla bravurně udržet a vytvořit román, v němž jsou „malé“ dějiny jednotlivce zasazeny do „velkých“ dějin země a rasy.
Jaké pocity ve vás příběh této knihy zanechal?
Ten příběh je velmi sugestivní a některé postavy Yai Gyasi mi zůstaly v hlavě velmi dlouho. Ačkoli pro Afričany a Američany je téma otroctví palčivější než pro nás, Yaa Gyasi v osudech svých postav tematizuje obecnější otázky, které rezonují v řadě lidí, a citlivě zachycuje vykořeněnost, hledání původu a bolest diaspory. Kromě toho se jí podařilo působivě literárně zachytit, že ta ostudná kapitola v dějinách lidstva, jakou bylo obchodování s otroky, má dozvuky dodnes, ať už jde o bolestný fakt, že mnoho dnešních Afroameričanů dokáže vypátrat své předky jen několik generací nazpátek, nebo o málo zmiňovanou skutečnost, že se na kvetoucím evropském obchodu s otroky podíleli i domorodí obyvatelé západní Afriky.
Byl pro vás překlad této knihy náročný? Jak vůbec funguje překladatelství v beletrii?
Jsou rozdíly v náročnosti překladu jednotlivých titulů? Rozdíly v náročnosti beletristických titulů jsou obrovské a každá kniha staví překladatele před jiné obtíže. Jde samozřejmě v první řadě o autorův jazyk, o literární úroveň a styl textu, které je třeba adekvátně převést do češtiny. Takže se můžete hmoždit s předlouhými souvětími viktoriánského románu, s hledáním správné míry hovorovosti svižných dialogů v detektivce, nebo s odhalováním literárních narážek v psychologické próze. A pak jsou tady reálie, jejichž překlad bývá tím obtížnější, čím vzdálenější v čase a prostoru nám děj knihy je. Což byl přesně případ Návratu domů – román se odehrává na dvou světadílech v průběhu tří století, takže bylo třeba nejen ověřovat určitá fakta z dějin Ghany, dohledávat podrobnosti z každodenního života v Africe, včetně jídel či rostlin, ale i řešit problémy, které se týkaly Ameriky – otrokářství na jižanských plantážích, brutální systém vězeňské práce v uhelných dolech, hnutí za rovnoprávnost. Často se pak stává, že překladatel kvůli jednomu výrazu, větě nebo odstavci dlouze googluje, hledá v knihách nebo shání odborníky, kteří by mu poradili. Musím zmínit, že u této knihy mi velmi pomohl afrikanista PhDr. Vladimír Klíma, sám vynikající překladatel, který byl v devadesátých letech českým velvyslancem v Ghaně.
K jaké jiné spisovatelce nebo spisovateli byste debut Yai Gyasi přirovnala?
Pokud jde o námět, jako první člověku vytanou na mysli knihy jako Kořeny Alexe Haleyho nebo Milovaná Toni Morrisonové – té je také velmi blízká úsporná próza a lyrický jazyk Yai Gyasi. Obecně však autorka čerpá z literární tradice rodinných ság, a to tak rozmanitých jako Buddenbrookovi Thomase Manna nebo Sto roků samoty J. G. Márqueze.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Michael Lionstar
