Příběh, který se vám chystám odvyprávět, je tak běžný, že se mohl stát i vám. A možná, aniž byste to věděli, jste jeho spolutvůrci. Ať už vědomí, či nevědomí. Možná jsme se někde potkali. Ve skalách, u vody, v obchodě, na nádraží, možná jsme se minuli někde na silnici v autě. Naše dráhy se na okamžik protnuly. Zatím toho o sobě moc nevíme, i přesto, že jsme v jádru stejní. Máme sny, plány, prožíváme různá setkání, loučení, vítězství i prohry. Naše životy jsou nabité rodinou, sportem, prací a pak najednou prázdno. Pomalu se vytratí barvy, chutě i vůně. Zůstanou jen povinnosti a složenky.
Zpočátku si řeknete, že jste jen trochu líní. Pracuji, mohu pracovat usilovněji. Běhám, budu běhat víc, plavu, přidám bazény, jezdím na kole, naženu kilometry. Proč ale nemohu v noci spát, když se přes den tak unavím? A proč se ráno odehrává ten samý scénář? Budu tedy na sobě pracovat ještě víc. Ale proč už mě nic z toho netěší? Nahodit znovu motor stojí spoustu energie, pak však stačí impulz, soukolí ožije a události se znovu dají do pohybu.
Letím přes oceán a zanechávám za sebou uhlíkovou stopu. Neměl bych být z toho nervózní? Ne. Pokusím se teď trochu sobecky zaměřit pouze na přítomnost a na sebe. Airbus A350 je letadlo, které vás lehce přepraví z kontinentu na kontinent. K tomu dostanete jídlo, pití, a pokud nejste zrovna náročným divákem, můžete zhlédnout i pár filmů, aniž by se vám kulturně přitížilo. Nejsem žádný cestovatel, přesto jsem právě odstartoval příběh, který o cestě bude. Sedím v nacpaném letadle a tvářím se, jako by létání pro mě byla maličkost. Není, ale spousta jiných věcí ano. Vnímám je tak do chvíle, než o ně přijdu. Uvědomím si to, až když zmizí. Ne někomu jinému, ale mně. Teprve pak tu ztrátu cítím. Teď mě však letadlo nese na začátek nejdelší pěší cesty, jakou jsem kdy podnikl. Kousek od San Diega na mě čeká můj cíl. Je široký pouze šedesát centimetrů, ale na délku měří více než čtyři tisíce kilometrů.