Úděl ženy v nesvobodné zemi

Kniha osudu mapuje padesát let života íránské ženy jménem Masúme, jež byla vychovávána v silně konzervativní rodině. Masúme je chytrá, chodí do školy, ráda se učí a jejím snem je dál studovat. Její život ale nabere rychlý spád v den, kdy cestou do školy potká mladého muže, který se jí zalíbí a ona se do něj platonicky zamiluje. Ačkoli mezi nimi nikdy nedojde k žádnému fyzickému kontaktu, pouze k letmým pohledům a dopisům, je za svou lásku potrestána. Dívčini bratři objeví jeho tajné dopisy a Masúme je obviněna z hanobení rodiny. Za to je dívce ublíženo nejen na duši, ale i na těle. Rodiče ji poté donutí vstoupit do manželství s mužem, kterého nikdy dřív neviděla.

Roky plynou, Masúme se z dívky proměňuje v ženu a stává se matkou. Stejně tak se proměňuje i společnost a politika Íránu. Hlavní hrdinka románu Kniha osudu se v různých obdobích svého života potýká s jinými podmínkami souvisejícími s právě pobíhající situací v zemi a s jejím postavením ženy ve státě ovládaném muži. Její manžel Hamíd je politickým disidentem, a tedy i hrozbou pro šáhův režim. Když je zatčen tajnou policí, zůstává Masúme sama s jejich dětmi.

Írán v proměnách času

Román věrně mapuje padesátiletou pohnutou a krví nasáklou historii Íránu od doby před revolucí v roce 1979 přes období islámské republiky až po přelom milénia. Setkáváme se v něm s postavami, které reprezentují různé části společnosti – s intelektuály, náboženskými fanatiky, s příznivci šáha nebo revolucionáři.

Ostrý dráp cenzury

Román Kniha osudu je dílem íránské spisovatelky, psycholožky a socioložky Parinoush Saniee a v Íránu byl tamní vládou dvakrát zakázán. Přesto se stal bestsellerem a byl postupně přeložen do 26 světových jazyků. Nabízí neotřelý pohled na íránskou společnost, ukazuje sílu tradic, nelehké postavení žen i důsledky války. Parinoush Saniee napsala několik románů, které v současnosti čekají na schválení cenzurou. 

Text: Markéta Bolfová