Román Zbabělci (1958), jímž Josef Škvorecký uvedl do české literatury autobiografickou postavu Dannyho Smiřického, vyvolal mimořádně kontroverzní kulturně politický rozruch. Přestože byl publikován s desetiletým odstupem od svého zrodu, oficiální kritika jej hodnotila výhradně v aktuálním ideologickém kontextu. Ostře odsoudila literární ztvárnění dějinných událostí (poslední dny nacistické okupace v prostředí východočeského maloměsta), které neodpovídalo jedinému tehdy přípustnému, stranickému výkladu historie. Vytýkala názorovou omezenost a společenskou neangažovanost autora a v jeho emfatické reflexi jazzu spatřovala skrytou propagaci amerického životního stylu. Škvoreckého román neplnil žádanou agitační funkci, neusiloval o ideovou a morální výchovu čtenáře, v měřítku dobových estetických norem se jevil jako „špinavý“ a „oplzlý“. Proto musel být z příkazu ÚV KSČ pro následující otisky přepracován. Kritické vydání Zbabělců, které pro Českou knižnici v roce 1998 připravil Michael Špirit, se vrátilo k původnímu znění a Škvorecký je poté označil za základní pro veškerá budoucí vydání. Michael Špirit pro přítomnou reedici text Zbabělců znovu přehlédl a také aktualizoval a významně rozšířil svůj komentář, v němž podrobně dokumentuje vznik a dobový ohlas románu i jeho textové proměny.