Gradující problémy životního prostředí se staly v posledním půlstoletí ohniskem široce rozprostřeného a rozvětveného společenského diskurzu, který záhy zaujal i některé umělce a nalezl ohlas v jejich tvorbě. Zatímco jména průkopníků zeleného žánru na globální umělecké scéně již vstoupila ve všeobecnější známost, obdobným českým kontextům věnovala domácí historiogra?e dosud jen malou pozornost. Zabývali se čeští umělci environmentální problematikou? Má tento příběh speci?cké rysy a kudy se ubíral? Odpovědět na tyto otázky se alespoň částečně snaží kniha, která rozebírá tucet vybraných děl vzniklých v období od 60. let minulého století do jeho konce. Setkáváme se zde s ambiciózními projekty Václava Ciglera či Federica Díaze i drobnými akcemi Jana Steklíka, Miloslava Sonnyho Halase a Milana Maura, s aktivistickými koncepty spolupracovníků manželů Harrisonových, Thomase Büsche a Lukáše Gavlovského, stejně jako osobnějším dialogem s přírodou Miloše Šejna, Milana Knížáka nebo Vladimíra Havlíka. Tato díla jsou referenčním bodem širších analýz, které ukazují, že místní umělci re?ektovali environmentální problematiku současně s těmi zahraničními. Jejich tvorba se pak vyvíjela někdy v souladu s děním ve světě, jindy spíše vedle něj.