V magazínu proženy.cz vyšel článek, který stojí za přečtení. Je o paní Ireně, která si koupila knihu Antónie Mačingové. Nejen koupila, ale řídila se radami, které v ní našla a začala se správně stravovat.* * * * *
„Nadváhu jsem měla odjakživa, asi jsem se s ní už narodila,“ směje se pětačtyřicetiletá Irena. Na její postavě se nejspíš podepsala i rodinná genetická zátěž a také náročná práce zástupkyně vedoucí hypermarketu, podobné důvody ale sama odmítá: „Jsou to výmluvy! Je to prostě jídlem, tím, že o něm nepřemýšlíte. Celý den nejíte nic, večer se nacpete tím, co najdete v lednici, a pak se ještě v noci vzbudíte hlady a uděláte na ni další nálet.“
Tak takhle ne!
Podobným způsobem se Irena „projedla“ až k neuvěřitelným 130 kilogramům. Za to, že se v prosinci 2012 rozhodla něco s tím udělat a začít s dietou, prý může zrcadlo v předsíni. No, dieta… byla to spíš hladovka. „Naštěstí si toho všimla moje šéfová a řekla mi – tak takhle ne! A půjčila mi knížku od Antonie Mačingové Zhubněte jednou provždy. Začala jsem se řídit radami z knihy, a kila šla dolů,“ vypráví Irena.Metoda je založena čistě na skladbě stravy, na výběru potravin a jejich vzájemném kombinování. Velikost porcí nijak neomezuje, můžete se najíst dosyta. Právě proto lze takový režim dodržovat dlouhodobě bez pocitu strádání a omezování. „Mačingová mi vyloženě sedla. Jídla podle receptů z knihy mi chutnají, používá se v nich hodně koření a je i vysvětleno, k čemu která přísada je a jak v těle funguje,“ pochvaluje si čtenářka.
Ideální Irenin jídelníček
Snídaně: Šťáva z 1 grepu, sojový rohlík, med.
Oběd: Karbanátky z kuřete a celeru (umleté kuře, nastrouhaný celer, vajíčko, koření).
Večeře: Vařená brokolice, zapečená s trochou olivového oleje, česnekem, rozmarýnem a strouhaným sýrem.
Svačit Irena podle vlastních slov nepotřebuje, a kdyby přece, dá si kousek ovoce (dopoledne) nebo zeleniny (odpoledne). Mlsnou snadno zažene lžička medu nebo ořechy. Důležitý je i pitný režim – hlavně hodně vody, případně doma dělané ovocné šťávy. Když si vyjde s přáteli, dokáže se dobře pobavit i bez alkoholu.
Můžu nosit, co chci
Když začala kila mizet, okolí si dlouho ničeho nevšimlo. Jen šéfová-spojenkyně Irenu podržela a povzbuzovala. „Až po první dvacítce si okolí začalo všímat,“ vzpomíná čtenářka.
Za první rok se zbavila celkem třiceti kilogramů, během druhého dotáhla úbytek na padesát. A nová postava jí svědčí, vyzařuje z ní sebejistota a chuť do života. „Už nejsem udýchaná, když jdu do schodů. Začala jsem se jinak oblékat – je to fajn, když vejdu do obchodu a nemusím koukat jen do rohu, kde mají velikost XXL. Můžu jít a koupit si, co chci, nemusím chodit v jediných vytahaných kalhotách, do kterých se vejdu,“ užívá si Irena.
Když budu chtít, dám si i bůček
Ví, že nový jídelníček musí dodržovat do konce života, ale nevadí jí to; stal se pro ni samozřejmostí a vyhovuje jí. „Tohle ty můžeš? – ptají se mě někdy kolegyně. Říkám jim: Já přece můžu všechno! Jsem zdravá, a když budu chtít, dám si klidně i bůček. Ale nechci,“ říká Irena.
A uzavírá: „Ráda bych všem, kdo chtějí se svou váhou něco udělat, vzkázala, že prvně musí opravdu chtít. A to poznají tak, že nebudou vymýšlet, proč to nejde. Nejdůležitější je srovnat si to v hlavě. Děláte to pro sebe, abyste jako ženské mohly chodit s hlavou nahoru!“
Text: Eva Jedelská
Foto: Jakub Jurdič, archiv čtenářky
