Jak to začalo? Dětství v Anglii, které bylo bez lásky. Vyrůstala ve Francii, žila vlastně v celé Evropě, hrála poloprofesionálně tenis a touha vyrovnat se nedostižnému otci, který sám byl legionář. Pak následoval vstup do legie, dobrovolná služba ve Francii ve druhé světové válce, mateřství, odchod do důchodu a na sklonku života se rozhodla napsat své paměti, aby její vnoučata věděla, jaká byla babička doopravdy. Ale pravdou je, že tato kniha se nedá shrnout do několika řádků, protože je hlavně o touze, o lásce, o smyslu pro povinnost, o cti, o touze prosadit se i touze dokázat, že i žena může zvládnout zátěž, pod kterou by se rozsypal leckterý chlap. Byla jednou z nich, sdílela jejich život, útrapy i dril. Neměla žádné výhody a přesto dokázala, že patří mezi nejlepší, když v roce 1942 vedla dva tisíce mužů v bitvě o prolomení Rommelova obklíčení Bir Hakeimu v lybijské poušti. Byla oslavovaná jako hrdinka, protože hrdinkou byla. Ale její příběh není jen o neskutečné odvaze, ale i o lásce na pozadí války, o lásce, která ji posunula někam, kam ani nečekala, že se někdy dostane. Žila po svém, žila svobodně a zaslouží si obdiv. Svému otci se nejen vyrovnala, ale přerostla ho, protože dokázala mnohem víc, než jen splnit všechny své povinnosti. Získala (stejně jako on) Řád čestné legie a legii zůstala věrná i po válce.Zítřek patří statečným je dobře napsaná biografie, která se čte jedním dechem. Je neuvěřitelné, kolik událostí i činností se může vejít do jednoho jediného života a jak přemýšlí člověk, který toho tolik zažil a tolik dokázal. Kniha je prostě skvělá, vřele doporučuji a jestli potřebujete tip na dárek, tady ho máte, není o čem přemýšlet.
-ice-
