"Kolik těhotných žen jste celkem zabili?" Zeptal se konečně rychtář.
"Já vím o třech," odpovídá chlapec věcně. "Potřebovali jsme jejich nenarozené děti, protože z jejich žilek jsme dělali knoty do svíček. Kde jsme takovou svíčku zapálili, tam se nám dařilo, nikdy nás nemohli chytit. Oheň z takového knotu činí domácí hluché a slepé a my můžeme v pokoji krást."
Vybrané kriminální příběhy nejsou vymyšleny. Odehrály se v letech 1530 - 1630 na Pardubicku a Táborsku. Jsou zaznamenány v takzvaných Smolných knihách, které popisují zločin, osobu podezřelého a motiv činu, pokud byl odhalen. Jsou záznamem výslechu obviněného v mučírně, zachycují jeho výpověď před mučením a po mučení. V některých pasážích jsou zapsány doslovné odpovědi vyslýchaných na otázky vyšetřujícího. Strohé, úřední dokumenty jsou obohaceny o příběh, který se v hrubých rysech takto odehrál, ale detaily a vedlejší osoby jsou uměleckých ztvárněním autorky.
Kniha ukazuje jaké zločiny a z jakých pohnutek páchali naši předci a jak fungovala tehdejší spravedlnost včetně trestů.