Publikace se zabývá problematikou efektivní součinnosti orgánů činných v trestím řízení a znalců při dokazování v trestním řízení.
Hlavním cílem publikace je, aby znalci zpracovávající posudky pro potřeby trestního řízení dobře znali postavení znalce a očekávání od znaleckého dokazování v tomto typu řízení. Publikace má význam nejen teoretický, ale především praktický. Odpovídá na řadu praktických otázek, které si znalci při své činnosti kladou a potřebují na ně nalézt odpovědi.
Publikace je z hlediska tématu vysoce aktuální, neboť reaguje na současné potřeby zkvalitňování podmínek pro práci znalců a zefektivňování spolupráce orgánů činných v trestním řízení a znalců. Jasně ukazuje na potřeby dokazování, dovozuje jeho cílové chování a upozorňuje i na současné problémy související s rozvojem vědy a techniky.
Kniha je rozdělena do 18 kapitol, přičemž jednotlivé kapitoly obsahují všechny podstatné skutečnosti. Je komplexně vysvětlen význam dokazování pro splnění účelu trestního řízení, jeho struktura (vyhledávání, provedení, prověrka a vyhodnocení důkazů), souvislosti s prací kriminalistů a znalců a též jeho cílové chování v podobě druhů okolností, které jsou jak ve významu časovém, příčinném i hierarchickém. Autor neopomíjí ani historický kontext.
Znalci se často podílejí na dokazování v trestním řízení a přispívají k němu svými odbornými znalostmi, avšak běžně jsou osobami jen s určitými znalostmi práva. A proto je publikace určena především znalcům, neboť přispívá k posílení širších kompetencí znalců.