Loni v říjnu vyšla kniha vzpomínek Zákulisí našeho života, která odhaluje mnohá tajemství ze života hudební legendy Waldemara Matušky. Ten ji své ženě začal diktovat ještě za svého života. Zemřel však dříve, než byla dokončena. Přes dva roky na ni Olga Matušková neměla sílu sáhnout. Nakonec však tuto kontroverzní knihu dopsala. Zachycuje mnohé ze soukromí Waldemara a Olgy i tehdejších poměrů v českém šoubyznysu. Součástí je spousta fotografií a CD se 14 písničkami v podání obou autorů, zdařilé grafické zpracování knihy je dílem syna Waldemara.
Jak jste se vyrovnávala s reakcemi v bulváru a internetových diskuzích, že obsah knihy Zákulisí našeho života je vylhaný?
Proti pomluvě se dost špatně bojuje. Jen mě fascinovalo, že se všechno odehrávalo dřív, než kniha vyšla. Nechtěla jsem se k ničemu vyjadřovat, dokud nebude uveden konkrétní příklad, kde vlastně lžeme.
Přišla vám osobně nějaká reakce od těch, do kterých se kniha strefuje – Yvonne Přenosilové, Jitky Zelenohorské, Hany Brejchové, VáclavaHybše či Evy Pilarové?
Neměli jsme v úmyslu se do nikoho strefovat. Jen lidem konečně přiblížit pohled z naší strany na určité události a osoby, aby mohl každý zvážit, kde leží pravda. Ti, kteří jsou jmenováni, se neozvali. Dostali jsme ale mnoho krásných dopisů od lidí, kterým se knížka moc líbila a to nám milionkrát nahradilo každé nařčení ze lži. Jsem jim všem vděčná za každý řádek. I touto cestou všem děkuji mnohokrát.
Máte v plánu v budoucnu ještě něco napsat nebo je Zákulisí našeho života vaší poslední knihou?
Myslím, že je to kniha poslední. I když známé pořekadlo radí, abychom to nikdy neříkali. Chceme se s Waldíkem zaměřit na zprovoznění Waldových oficiálních webových stránek, kde bychom
mohli být s Waldovými příznivci v kontaktu. Dal totiž dohromady takovou rodinu, kterou nechceme zklamat. Všichni se k nám přihlásili díky této knize. Nosí Waldu ve svých srdcích tak jako my.
Teď k vašemu soukromí. Jak se od smrti vašeho muže změnil váš život?
Všechno dělám dál tak, jako kdyby pořád byl vedle mě. To po čtyřiceti letech ani jinak nejde. Hlavní oporou a potěšením je mi syn a jsem šťastná, že nás neopustili naši kamarádi a přátelé. Ale stejně mi je někdy strašně smutno. Někdy mi chybí i to psaní knihy. Byly to krásné chvíle…
Nemrzelo vás někdy, že se váš syn, který nosí otcovo jméno i podobu,nestal také zpěvákem?
Možná víc než já, chtěl Walda, aby Waldík zpíval. Je to otázka, na kterou se snad ptají dodnes všichni. Mě se moc líbí, jak to Waldík pojal. Vždycky říká, že si může sem tam z legrace s námi zazpívat, ale ZPĚVÁK WALDEMAR MATUŠKA byl jen jeden. A má pravdu.
Určitě máte spoustu krásných vzpomínek na život s Wademarem Matuškou. Která je pro vás nejsilnější?
Nejsilnější vzpomínkou je určitě narození syna. Přitom si vždycky uvědomím, jaký byl Walda obrovský táta. I on vzpomínal na ty chvíle s pohnutím v hlase. Byli jsme taková nerozlučná trojka, až…
Po roce 1989 jste se nevrátili z Floridy zpět do Československa kvůli synovi, kterého jste nechtěli přesazovat do jiného prostředí a také Waldemarově zdraví. Ani nyní, když už je syn dospělý a manželův hrob je také v České republice, nezvažujete, že se sem přestěhujete?
Vracím se do Čech moc ráda, ale posledních 23 let jsme s Waldou strávili v našem domě na Floridě, který ještě potřebuje dokončit. To považuju za svou povinnost. Pak bych taky opustila místo, kam se stahují důchodci málem z celého světa. Tomu, co jsem právě řekla, se směju. Ještě se tak necítím. Ale vážně. Zatím o tom neuvažuju. Ale jen ve hvězdách je psáno, co se stane.
Text: Kateřina Žídková
