Vystudovala jste ekonomii, přesto vás to více táhne k literatuře a psaní. Jaké byly vaše spisovatelské začátky?
Psát jsem zkoušela už na základní škole. Snad vždycky jsem tvrdila, že chci být spisovatelka. Velmi brzy jsem také věděla, že chci psát dívčí romány. Zrovna nedávno jsem našla celou složku svých, tehdy ještě ručně psaných příběhů a starých slohových prací. V některých jsem dokonce odhalila první stavební kameny mých nynějších knih. Takže ta touha psát a nápady se se mnou táhnou už pěknou řádku let.
Měla jste jako dítě oblíbené spisovatele? A co dnes, máte své favority?
V dětství to byly Astrid Lindgrenová a Enid Blytonová. Jejich knihy mám schované dodnes a doufám, že je jednou budu číst s vlastní dcerou. V současnosti musím rozhodně zmínit Roberta Galbraitha, což je pseudonym, za kterým nestojí nikdo jiný, než J. K. Rowlingová. Sérii Strike naprosto zbožňuji a pokaždé se těším na další díl.
Jste autorkou série Niky stories. Je určena spíše mládeži nebo dospělákům?
Těžko říct 😊. Žánrem se jedná o dívčí romány, tudíž je série určena primárně teenagerům, ale mám spoustu čtenářek ve věku mé maminky, nebo i babičky. Dokonce vím i o několika čtenářích – mužích. V podstatě jsou mé knihy pro každého, kdo se rád začte do trochy romantiky.
Kolik bude mít celkem dílů? A dají se číst odděleně, nebo na sebe navazují?
Série bude mít celkem pět dílů, takže už se mílovými kroky blížíme do finále. Každá kniha představuje samostatný příběh s novou hlavní hrdinkou. Číst se tedy dají odděleně. Nicméně kdo si je přečte všechny popořadě, narazí na určitá pojítka mezi všemi knihami.
Pracujete už na dalším, tedy posledním?
Pracuji, pracuji. Mám hotové zhruba tři čtvrtiny. Bohužel napsat knihu trvá o maličko déle, než ji přečíst. A když se k tomu přičte i celý proces vydávání, díváme se na období několika měsíců až více než roku. Navíc psaní mě bohužel zatím neživí, a tak se musí můj psací rozvrh řídit podle toho, jak moc jsem pracovně vytížená. Proto je těžké říci, kdy přesně kniha vyjde. Ale držím si palce, aby to bylo v první polovině roku 2024. Název i děj si stále ještě nechávám pro sebe a nejspíš to tak ještě chvíli zůstane.
V čem jsou si hrdinky vašich knih podobné a v čem se naopak liší?
Každou z mých hrdinek vidím jako povahově úplně jinou. Například Linda je hodně vyspělá a sofistikovaná. Naproti tomu Bea je drzá a ironická. Niky a Nela jsou nevlastní sestry a možná i proto mezi nimi cítím o něco větší podobnost. Co mají ale všechny mé hrdinky společné, je, že jsou sebevědomé a samostatné. Nečekají, že je přijde zachránit princ na bílém koni. Ony tu záchranu totiž ani nepotřebují. Dokáží si poradit samy. Se svými protějšky jsou si vždycky rovnocennými partnery. A přesto, nebo možná právě proto, se mezi nimi tak snadno buduje romantická linka.
Co obálky knih, navrhujete si je sama?
Obálku k Niky – prvnímu dílu mi navrhl grafik a designér Adam Dvořák a od ní se odvíjí i všechny následující obálky. Ptal se mě tenkrát, jestli je v příběhu nějaká důležitá scéna nebo typický znak, a tak se na obálku dostala červená stuha a motýlci. U dalších dílů už jsem věděla, co doplní bílou siluetu hlavní postavy. A většinou jsem měla i jasnou představu o barevné kombinaci obálky. Pak už stačila domluva s grafiky v nakladatelství a ty nádherné obálky byly na světě.
A co až sérii dopíšete, budou další knihy? Máte v hlavě nějaký plán?
Hlavou se mi honí hned několik nápadů a už asi tuším, který dostane přednost. Zatím je ale příliš brzy, abych prozrazovala, o co přesně půjde. Snad jen, že zabrousím do jiného žánru, než jsou dívčí romány. Rozhodně se ale v nejbližší době nechystám s psaním přestat.
V jednom rozhovoru jste zmínila, že čeští autoři nemají na trhu tak silné postavení jako zahraniční. Co byste tedy doporučila začínajícím českým spisovatelům, aby byli vidět, aby na sebe upozornili?
Každopádně se radovat z každého malého úspěchu, z každého prodaného výtisku, z každého nadšeného čtenáře. Fungovat na sociálních sítích a komunikovat se čtenáři. Někdy může pomoci i spolupráce s knižními bloggery a bookstagramery. Ale hlavně bych každému poradila, ať se nezabývá čísly, ale píše, protože ho to baví.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv autorky
