Se ztrátou se lze vyrovnat. Bolest lze utišit. Ale na hanbu žádný lék neexistuje. Protože hanba není důsledkem křivdy utrpěné, ale křivdy spáchané.

Ale je to skutečně tak? Na tuto otázku a mnohé další hledá odpověď román Živí a ztracení prostřednictvím Millie Mosbachové, Židovky, která spolu se svým bratrem Davidem jako náctiletá uprchne z Německa do Ameriky. Po válce se oba vracejí do nyní okupovaného Berlína jako zaměstnanci americké armády. Millie na denacifikačním úřadě pomáhá s prověrkami Němců pro účely založení nových redakcí a nakladatelství. Sžírá ji nenávist vůči bývalé domovině a jejím obyvatelům, ale postupně zjišťuje, že nenávidět tváří v tvář není tak snadné a s vinou a nevinou to není tak černobílé, jak si před návratem myslela. A že možná nepřijela jenom hledat svou rodinu, pravdu za mlžením německých žadatelů o práci a zadostiučinění nad zubožením Německa, ale taky odpuštění.

Román z prostředí vybombardovaného Berlína, kde zoufalí vykořisťují ještě zoufalejší, kde vzdor zákazům ulicemi chodí připití okupanti v objetí s Němkami, kde vzkvétá jenom obchodování na černém trhu a kde vlkodlaci, jak se říká zarputilým nacistům, čekají na svou další šanci, je poutavou a podnětnou četbou o přežití, lásce ve všech jejích podobách a hledání síly odpouštět druhým i sám sobě.