Bohužel musím říct, že tenhle kousek je od Darcy nejslabší, a to nejen tloušťkou knihy, ale i příběhem. Jistě, stále je to knížka, která se skvěle čte a stránky vám ubíhají před očima, ale zápletka a její vyvrcholení lehce pokulhávaly. Došlo sice na několik děsivých momentů, ale už na mě nepůsobily tak, jako to bylo u předchozích knih. Finální odhalení pravdy se mi líbilo, to ano, ale opět to na mě nemělo takový ten ohromující „wow efekt.”

Můj hlavní pocit po dočtení? Zklamání, jinak to nejde. Všechny tři její předchozí knihy, co u nás vyšly, mě vždy dokázaly vystrašit. Ale tady? Tady je škoda, že je knížka tak krátká. Darcy z ní mohla vytřískat tolik, kdyby přidala několik stránek. Protože u tohohle jste pomalu ani nestihli mít nějaký strach o ty děti. Duchy jste si taky moc neužili. V tom nejlepším, kdy to vypadalo na bomba knížku, kde se budete bát o hlavní hrdiny, to rychle začalo a rychle skončilo, což mě až zamrzelo, jelikož Darcy umí vyděsit. Nevím co se tady stalo. Za mě tohle byl takový průměr, neurazí ani nenadchne. A bohužel se musím přiklonit k těm, kteří Folcrofty řadí k nejslabší knize od Coates. Pokud chcete jednohubku k pochmurnému čtení a nemáte vysoká očekávání, potom s chutí do ní.

Mám ráda knihy od této autorky, jen si dovolím říct, že tato kniha mi přišla spíše průměrná, slabší oproti ostatním. Příběh je spíš další duchařina než horor, ten si představuji jinak. Příběh s Tarou a Kylem mě bavil, byl napínavý, strašidelnou atmosféru to také mělo místy a měla jsem pocit, že konec je trochu předvídatelný, i když byl opravdu překvapivý. Za mě opravdu průměrný příběh.

V této knížce mě zarazilo, jak mladí jsou hlavní hrdinové. Postavy dějí zasazené do tak temného příběhu mi neseděly. Především pak, když má jedno dítě velmi rádo počítače, a oba mají mobily. Samotný příběh byl zajímavý, kapánek zvrácený, ale neřekla bych, že hororový. Spíš jen temný, ostatně jako všechny knihy této řady.

Mám ráda autorkou Darcy Coates, protože se knížky čtou lehce a rychle se dokážeme s knížkou a dějem sžít. Tato knížka mě trochu zklamala, protože mi připomínala pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Až teda na ty duchy. Ale jako každá její knížka, když dočtu kapitolu je to tak napínavé, že nejde prostě přestat číst.