Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách a ve školách, pomáhají lidem na misiích, můžeme je označit za zakladatelky hospicové péče. Starají se o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství nebo jakoukoliv jinou příslušnost. To, co někdo chápe jako svázanost, může jinému přinášet svobodu. Snad i z toho důvodu v dávné minulosti přicházely do řádu, aby získaly i vzdělání a nebyly jen hospodyněmi. Svou jinakost nikomu nenutí, nesou ji směle. Dneska jich u nás můžeme potkat už jen kolem tisíce. Často jsou vázány mlčenlivostí. Žijí v ústraní. Málokdo nějakou osobně zná, vzbuzují v nás respekt a snad i strach.

Jaké je to nemít muže a dítě? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? Odkud rostou kořeny západní vzdělanosti a tradice? Lze zpřetrhat neblahé dědictví komunismu? Je možné vnitřní svobodu svázat a uzavřít do cely? Mají z něčeho strach? Je důležitější krása, nebo služba? Lze porozumět bez naslouchání? Co si myslí o společnosti včera, dnes a zítra? A jedí o půlnoci čokoládu?

Báli byste se zeptat?

Autorizované rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester sledují každodenní život těchto žen v dobách komunistického Československa i v současnosti a přinášejí autentický vhled do jejich tichých, avšak výjimečných osudů.

Kniha vychází s doslovem Vojtěcha Vlčka, historika zabývajícího se pronásledováním katolické církve v Československu. Je doplněna dobovými materiály a fotografiemi Jana Cágy, držitele mnoha ocenění a několika Czech Press Photo.

Publikace volně navazuje na úspěšný dokumentární projekt Kamily Hladké Hornické vdovy, za který byla autorka nominována na prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika.