Bohumil Hrabal (* 28. března 1914 Brno - † 3. února 1997 Praha ) byl významný český spisovatel 20. století. Studoval na právnické fakultě, kariéry právníka se ale vzdal. Již při studiu vznikaly jeho první básnické pokusy. Verše psané před válkou a ovlivněné poetismem a surrealismem vyšly až v roce 1991 ve sbírkách Básnění a Židovský svícen (lyrická sbírka Ztracená ulička byla v roce 1948 kvůli komunistickému převratu rozmetána). Autorova první povídková kniha Perlička na dně vyšla v roce 1963. O rok později vychází kniha Pábitelé. Ta je pojmenovaná podle typu postavy, kterou Hrabal vymyslel a která je pro jeho tvorbu typická. Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí, v jejich vyprávění (pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu. Po roce 1968 mu bylo dočasně zakázáno publikovat, opět směl vydávat od roku 1975. Řada jeho děl vycházela v samizdatu.

Hrabalovo dílo významně ovlivnilo vývoj české prózy stylově i tematicky. Patrný byl rovněž jeho vliv ve filmu, divadle i politice. Ironie, humor, obyčejný člověk, střídání hospodského hovoru s filozofickými sentencemi, lidová moudra s poučkami – to vše je příznačné pro tvorbu Bohumila Hrabala. Ve svých knihách líčí zážitky z dětství, okupace, života v Praze i Polabí (navázal tak na výborné vypravěčské umění Jaroslava Haška). Dílo bylo přeloženo do více než 28 jazyků a autor byl za ně mnohokrát oceněn.