Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
Bohuslav Šnajder
začal psát první knihu už při studiu novinářství v roce 1964. Pojednávala o politických procesech v Československu a po zákazu publikace v roce 1969 nakonec vyšla pod názvem Proces proti dvanácti milionům až v roce 1990. Autor se ještě před začátkem normalizace vydal na cestu kolem světa peněz ze které psal seriál reportáží pro časopis Svět v obrazech. Projel autostopem západní Evropu, Ameriku, Austrálii i Asii, cestu přes Atlantik i Tichý oceán si odpracoval jako námořník, pobýval mezi Eskymáky, zažil zlatou horečku při hledání opálů v australské poušti, chodil (z nouze) bos v Himalájích, ale dostal také v Kambodži svoji první legitimaci válečného korespondenta. Cestu vylíčil v knize Tulákem na všech polednících (1977).
Na počátku sedmdesátých let pracoval jako čerpač, živil se psaním knih překlady z angličtiny a polštiny i psaním pro rozhlas. Zlatý trojúhelník (1984) vyprávěl o cestě na horské území na pomezí Thajska, Barmy a Laosu, odkud tehdy putovaly na světový trh dvě třetiny heroinu. Náhodně vyslechnutá poznámka na tržišti v Bangkoku vedla k výpravě na utajený pohřeb, jednoho z velitelů tajných čínských armád, které tehdy ještě působily v severním cípu Thajska. . Toulavé léto (1987) je cestopis po východní Evropě. Tisíc tváří odvahy (1990) líčí historii válečné reportáže a lidí, kteří ji psali od Krymské války v polovině devatenáctého století až po Vietnam.
Z bojů v Bosně vznikl první autorský dokument (Sarajevo 92) a po kterém následovalo dvacet hodinových televizních dokumentů (Rusko v mlze, Peníze, Amsterdam východu atd. několik desítek pořadů pro rozhlas, dvě knihy populární vědy pro mládež (Planeta žízně a Tichá hrozba) atd.
Psali jsme v KNIHCENTRUM Revue
Recenze: Roky naděje18. srpna 2024
Bohuslav Šnajder, autor knihy Roky naděje, zachytil v osmdesátých letech minulého století na magnetofonovou pásku výpovědi sto dvaceti válečných reportérů – korespondentů význačných sovětských a amerických médií, kteří se účastnili druhé světové války a zároveň o ní psali. Mezi nimi bylo později šest novinářů oceněno Pulitzerovou cenou, jedna Nobelovou cenou a dva Stalinovou cenou. Sám autor zažil na vlastní kůži pět válek, proto přesně věděl, na co má otázky zacílit. číst více