Halina Birenbaumová (* 1929 Varšava ) je spisovatelka, básnířka, překladatelka. V roce 1947 emigrovala do Izraele, vdala se, má dva syny. V roce 1967 vyšla její první kniha „Nadzieja umiera ostatnia“, byla přeložena do angličtiny, němčiny, francouzštiny, japonštiny a hebrejštiny.V roce 1991 vydala druhou knihu „Powrót do ziemi praojców“, následně „Każdy odzyskany dzień“, „Wołanie o pamięć“ a tři básnické sbírky „Nawet gdy się śmieję“, „Nie o kwiatach“ a „Jak można w słowach“. Je autorkou mnoha článků v prestižních časopisech. Její tvorba je svědectvím paměti o holocaustu a současně důkazem nezničitelnosti těch nejlidštějších citů, jako je naděje, láska k světu a životu v každé bytosti. V březnu 2001 udělila Polská rada křesťanů a židů autorce titul "Člověk smíru".