Lev Semjonovič Vygotskij pocházel z běloruské Orši. Přednášel psychologii na pedagogických institutech v Gomelu a Taškentu, pracoval v psychologickém ústavu Moskevské univerzity. Své největší dílo Myšlení a řeč diktoval už vážně nemocný a bylo vydáno až po jeho smrti. Krátce poté, v období Stalinova teroru, byly jeho práce kritizovány a potlačeny. Od šedesátých let 20. století o ně začal narůstat zájem na Západě a dnes je Vygotskij řazen k nejvýznamnějším vývojovým a pedagogickým psychologům. Ačkoliv se Vygotskij dožil jen necelých 38 let, vytvořil asi 180 prací - knih, statí, učebních textů. Vydalo to později na šest svazků jeho sebraných spisů. Ovšem osud Vygotského díla byl neblahý. Zanedlouho po jeho úmrtí se politická situace v SSSR rapidně zhoršila. Předmětem ideologické kritiky se staly i Vygotského práce. Byly odstraněny z psychologie, v níž byla oficiálně nastolena Pavlovova teorie dogmatického pojetí. Pracovníci Vygotského týmu byli rozprášeni na různá místa a byli nuceni o Vygotském na dlouhá léta mlčet.