Pavel Prošek (1940), je významný český geograf a zakladatel samostatné české polární stanice v Antarktidě. Vystudoval odbornou fyzickou geografii a učitelství biologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V letech 1972–1973 absolvoval jako odborný asistent studijní pobyt na ETH v Curychu, kde se seznámil s polárními klimatickými výzkumy. Zkušenosti z polárních oblastí získal na třech expedicích, pořádaných v letech 1985, 1989 a 1990 na Špicberky. První se uskutečnila ve spolupráci brněnské katedry geografie s Geografickým ústavem Wrocławské univerzity, následující dvě pak v rámci expedic Geografického ústavu Akademie věd v Moskvě, v nichž měla brněnská skupina samostatný program. Poté působil s několika dalšími kolegy z Masarykovy univerzity na polské vědecké stanici Henryka Arctowského na ostrově krále Jiřího na Jižních Shetlandách. V té době se věnovali i hledání vhodného prostoru pro vybudování samostatné české základny. Po nalezení příhodného místa na ostrově Jamese Rosse u východního pobřeží Antarktického poloostrova se Pavel Prošek stal odpovědným řešitelem stavby české vědecké stanice J. G. Mendela v Antarktidě, podílel se na její výstavbě a byl řadu let vedoucím českých vědeckých expedic. V letech 1995–2005 vedl Geografický ústav Masarykovy univerzity. Je členem Komise pro Antarktidu při Ministerstvu životního prostředí ČR a prezidentem Českého antarktického nadačního fondu. Českou republiku reprezentoval na konferencích Antarctic Treaty Consultative Meeting. V roce 2020 mu byla udělena Stříbrná medaile předsedy Senátu a v roce 2021 obdržel pamětní plaketu České geografické společnosti za mimořádný přínos české geografii.