Významná překladatelka a populární autorka Hana Whitton vystudovala obor čeština – angličtina na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Po roce 1989 se podílela na založení jednoho z prvních soukromých nakladatelství a poté působila v dalších významných vydavatelstvích. S více než šedesáti přeloženými knihami, mezi něž patří tituly Roalda Dahla, Johna Connollyho, Rosamunde Pilcherové, Tess Gerritsenové, Johna Meade Falknera a Anchee Minové, patří mezi přední české překladatele.
Roku 2001 se provdala za Paula Whittona, s nímž žije nedaleko Oxfordu. Svými fejetony o životě ve Velké Británii přispívala do Českého rozhlasu. Právě ohlas „anglických“ pásem přivedl Hanu Whitton k napsání tří humorných knížek zachycujících vlastní zážitky ze života v anglické vísce. V anglickém prostředí objevila témata pro své historické romány. Vedle spisovatelské, překladatelské a rozhlasové činnosti se Hana Whitton v současné době věnuje práci literární agentky, spolupracuje s řadou převážně akademických a univerzitních nakladatelství ze Spojených států a Velké Británie.
Přeložila jste desítky knih různých autorů. Jak probíhá výběr knihy, kterou se chystáte překládat a jakého autora překládáte nejraději a proč?
Překlad ve většině případů zadává nakladatelství – já měla to štěstí, že redakce občas přijala i mé návrhy překladů, pokud byla práva na daný titul ještě volná. Anebo mě nechali překládat více děl téhož autora. Mám vždycky pocit, který se ukáže být někdy iluzorním, že nejraději překládám právě zadanou knížku. Titul, který mě nejvíc ovlivnil a na který nikdy nezapomenu, to jsou Polehčující okolnosti od americké spisovatelky Nancy Taylor Rosenbergové.Otázku, která je klíčovým motivem této knihy – zda člověk může vzít v krajním případě spravedlnost do vlastních rukou –, si asi někdy položil nejeden z nás. A překladatelskou výzvou jsou jistě pozoruhodné prózy spisovatelky Anchee Min, jejíž román Divoký zázvor jsem přeložila.
Je nějaký spisovatel, jehož knihy překládáte a s nímž byste se chtěla setkat?
Ráda bych se setkala právě s Anchee Min.Ale mně se jinak podobné přání mnohokrát splnilo – setkala jsem se s řadou spisovatelů, jejichž knížky jsem přeložila, mezi nimi s Tess Gerritsenovou a Johnem Connollym a také s Ultra Violet, přítelkyní a spolupracovnicí Andyho Warhola. K jednomu z nejpozoruhodnějších setkání patřilo to s Olivií Goldsmithovou, autorkou knihy The First Wives Club (Klub odložených manželek), kterou jsem bohužel nepřekládala – pro slavnou spisovatelku jsem jen organizovala její návštěvu Prahy a nějakou dobu jí tlumočila.
Píšete historické romány a detektivky. Nemáte chuť napsat knihu zcela jiného žánru? Pokud ano, tak co byste si zvolila?
Já si už vlastně jiný žánr trochu vyzkoušela ve své prvotině Jak si na anglické zahrádce vypěstovat českého trpaslíka a v jejích dvou volných pokračováních. Živě si pamatuji diskuse, zda jde o autobiografii s cestopisnými prvky nebo cestopis s autobiografickými prvky, popřípadě o memoárový román humorného ražení. Prostě žijeme v postmoderní době. Ale vážně… ve volných chvílích, pokud nějaké ještě zbydou, pracuju na rukopisu, který je opravdu žánrově dost jiný. Ovšem to by mělo být a zůstat překvapením – a já jen doufám, že příjemným!
Jaké knihy (kromě těch, které překládáte a píšete) čtete?
Doma se mi smějí, že přečtu všechno, co přede mnou nevyleze na strom. Není to sice daleko od pravdy, ale v poslední době se soustřeďuji hlavně na historickou prózu, kroniky a odbornou literaturu. Dílo Vita Caroli, životopis Karla IV., z něhož jsem čerpala při práci na románu o tomto panovníkovi, by si měl přečíst každý Čech. Práce v literární agentuře mě nutí sledovat současnou literaturu, nejen beletrii, ale také non-fiction. A často a ráda se vracím ke knihám Karla Čapka, jehož kultivovaný jazyk a styl mě nepřestal fascinovat ani po létech.
Provdala jste se za Angličana a žijete ve Velké Británii. Co na této zemi milujete a na co jste si naopak nezvykla?
Neustále příjemně žasnu nad nepředstavitelnou anglickou laskavostí, lidskostí, čestností, snahou pomoci tomu druhému a smyslem pro fair play. To nikdy nepřestanu obdivovat, stejně jako anglický humor a milou excentričnost. Mezi věcmi, na něž jsem si nezvykla, bych asi ještě přednedávnem uvedla věčně deštivé počasí a anglickou kuchyni – jenže letos tu bylo v létě přes třicet a prakticky nesprchlo. A pokud jde o tu kuchyni – v Oxfordu jsem objevila obchůdek prodávající téměř český chléb a otevřeli tu navíc slovenskou restauraci!
Text: Kateřina Žídková
