Nástin dějin evropského verše je dílo v pravém slova smyslu unikátní, neboť Michail Leonovič Gasparov v něm sleduje dějiny evropského verše (zastoupeného příklady z desítek národních literatur) od hypotetických praindoevropských počátků až po volný verš 20. století.

Toto ohromné rozpětí s sebou přináší mnohá úskalí a k autorově cti je nutno poznamenat, že si jich byl vědom. Avšak touha zahlédnout celek byla silnější, a tak od nejistého projektu neustoupil. Kniha se stala slavnou a nezanevřel na ni ani sám autor: v roce 2003 vyšlo druhé, doplněné a přepracované vydání.

Nástin dobře zapadá do kontextu strukturálního myšlení: Gasparovovův přístup k verši můžeme charakterizovat jako lingvistický, významnou pomůckou je mu statistika a tzv. pravděpodobnostní model verše – Gasparov ale čtenáře neubíjí tabulkami a čísly, ale soustředí se na poutavou cestu jednotlivých versifikací prostorem a časem. Ve dvou paragrafech je pozornost věnována také českému verši.