Dva vtipné eseje italského historika, poprvé vydané v roce 1976 v USA a roku 1988 v Itálii, popisují dva zásadní fenomény lidské společnosti: pepř a lidskou blbost. Autor spatřuje v pepři hybatele evropských dějin a původce technologického pokroku společnosti od starověku po průmyslovou revoluci a své postoje dokládá konkrétními historickými příklady. V hlupácích pak vidí skupinu mnohem mocnější nežli různé mafie a průmyslové lobby a explicitně formuluje pět zákonů lidské blbosti, z nichž vyplývají základní kritéria pro dělení osob podle toho, jak prospívají, nebo škodí sobě a druhým.