Oslnivý společenský vzestup od bezvýznamného vladyckého rodu po nejbohatší panský rod v Čechách s aspirací na českou královskou korunu, tak lze ve zkratce charakterizovat působení na dějinné scéně rodu Smiřických ze Smiřic.

Jeho jméno je dnes téměř zapomenuto, přestože příslušníci rodu zasahovali téměř 200 let, od počátku 15. století až do roku 1618, do našich politických a kulturních dějin a zanechali nám řadu významných architektonických památek (např. hrady a zámky v Kostelci nad Černými lesy a Náchodě, palác Smiřických v Praze). Pokrokové hospodaření bez dluhů bylo ve své době unikátní. Polovinu panství Smiřických získal po bitvě na Bílé hoře Albrecht z Valdštejna, jenž si je nárokoval z pozice dědice, neboť jeho matka Markéta pocházela z náchodské větve rodu. Středočeská panství pak prodal svému spojenci, Karlu I. knížeti z Liechtensteina. Knížecí rod pak středočeská panství dále rozšiřoval (přikoupil např. Kounice, Roztoky u Prahy, Zahrádky) a vlastnil je až do první pozemkové reformy. Dceři knížete Jana Adama I., zakladatele Lichtenštejnského knížectví, Marii Terezii Felicitas, provdané vévodkyni de Savoy-Carignano, vděčí Černokostelecko (ale i Vídeň) za mnoho charitativních projektů a staveb (kostely, chudobince). Jí a dalším členům rodu Liechtensteinů je věnována samostatná kapitola, která dokumentuje také pozitivní vývoj česko-lichtenštejnských vztahů po roce 2009. Kniha navazuje na úspěšnou knihu tohoto autora Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů.