Proces. Slovo, které sekne, udeří. Břink. Hned v názvu předtucha něčeho zlého, podivného. Není to ani Spravedlivý, Třetí, Malý, či Velký proces. Je to zkrátka jen Proces. Slovo jako výkřik, které nás probudí. Jak píše v jednom dopise Franz Kafka. Měly by se vůbec číst jen takové knihy, které koušou a bodají. Jestliže nás kniha, kterou čteme, neprobudí ranou pěstí do lebky, k čemu pak tu knihu čteme. Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás. Text Procesu tnout dokáže.
Patří k nejznámějším Kafkovým textům. Je nejčtenější, nejpřekládanější a nejvíce adaptovaný. Kafka na něm pracoval pouze čtyři měsíce. Nejdříve napsal začátek a konec, potom dopisoval volně kapitoly do sešitu s jinými texty. Proces pak vytrhal a sestavil. Někdo musel Josefa K. pomluvit, neboť byl, ač neprovedl nic zlého, jednou ráno zatčen, zní první věta románu. Josefa K. zatýkají cizí muži. Nevědí z čeho je obviněn, to není jejich práce. Josef K. tomu nerozumí. Těšil se na snídani, a zatím musí ve slavnostním obleku převzít zatykač. Čeká ho absurdní proces bez soudce a soudu, na jehož konci je v pustém kamenolomu podivně a krutě popraven, aniž se dobral své viny.
Kdo nezná Kafkův život, je románem vtažen do nepochopitelného soukolí byrokracie, v němž má vše svůj řád, ale ničeho se nelze dobrat, a zvláště ne spravedlnosti; do tolik známých praktik totalitních režimů, kde genocida a zvůle soudnictví jdou ruku v ruce. Cílem je ponížení člověka. Vzít mu důstojnost a dohnat ho k vlastnímu obvinění, v němž je smrt úlevou a vysvobozením. Tím je zachycen obecně platný princip a tím je také román nadčasový. Kdo však životopis Franze Kafky zná, vidí zde další paralelu – ženu. Šest let trýznivé lásky Franze Kafky s Felice Bauerovou, německou dívkou, se kterou byl Kafka dvakrát zasnouben. První zásnuby byly zrušeny sice na Kafkovo přání v Berlíně roku 1914 v hotelu Askánský dvůr, ale snoubenec se přesto cítil nesmírně ponížen, protože se vše odehrálo veřejně. Byl vystaven „soudu“ před celou rodinou Felice, a to nečekal. Krátce na to, začal psát Proces, svůj první román, který končí větou „Jako pes,“ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít. Manželství vnímal Kafka jako konvenci – být dobrý, správný muž. Takové pojetí se ovšem vůbec neslučovalo s psaním. Mou jedinou vášní jsou ty moje noční škrabanice, napsal v dopise. Proces je vedle Zámku a Ameriky Kafkovým třetím románem. Ani jeden z nich ovšem nebyl dokončen. Předem je tedy dáno, že hledání významu bude i touto fragmentárností znesnadněno. Nakonec však nezáleží na tom, proč Kafka román napsal, ale jaké osobní poselství nám, každému jedinému čtenáři, předává.
Nahrávka je na CD ve formátu mp3, trvá 4 hodiny 59 minut a čte Jiří Ornest.
