Krátká zpráva o dlouhých minutách je autorská kniha kreslířky, malířky a ilustrátorky Heleny Wernischové.

Na jejím díle je patrné, že je v její mysli, tak jako u všech rozených ilustrátorů, spojené centrum slova s centrem linie. Většina umělců toto propojení moc ráda nemá, připadá jim příliš „rozpovídané“, ale je to vlastně jen jiný druh umění. Pokud je tím textem, který uvádí ruku v pohyb, poezie nebo něco jí podobného, pak se ruka často chvěje, jako by se vibrace v mysli převáděla do seismogramu čáry. Známe to například od Marka Chagalla, Alfreda Kubina, Edwarda Goreye, Bohuslava Reynka či Vlastimila Rady. U Heleny Wernischové však ruku rozechvívá jen text určitého druhu – musí to být text silný a působivý a musí stát na druhé straně brodu na samém okraji temných lesů. Útržky právě takových textů a výtvarné světy, které v autorce evokovaly, přináší Krátká zpráva o dlouhých minutách.