Kniha líčí průběh demonstrace osmi sovětských občanů 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě, kteří protestovali proti vstupu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa. Spojením vzpomínek autorky a jejích přátel, přepisu soudního líčení, oficiálních pramenů a dobových tiskovin vznikl ojedinělý dokumentární text, který přibližuje motivace demonstrantů, protest samotný, reakce na něj i důsledky, jež pro ně z tohoto činu vyplynuly.

Kniha byla přeložena do několika jazyků, v češtině vychází vůbec poprvé. Natalia Gorbaněvská (* 1936) je ruská básnířka a novinářka. V roce 1964 absolvovala Leningradskou univerzitu. V dubnu 1968 vydala první číslo samizdatového periodika Chronika tekuščich sobytij (Kronika současných událostí). Společně se sedmi přáteli se rozhodla protestovat na Rudém náměstí proti sovětské okupaci Československa. Při demonstraci byla zatčena, ale jako matku tříměsíčního syna ji propustili. Ihned začala pracovat na zprávě o protestu a soudním procesu s demonstranty, která vyšla pod názvem Poledne nejprve v samizdatu a krátce nato i v několika jazycích na Západě.

V prosinci 1969 byla opět zatčena. O rok později byla prohlášena za duševně nemocnou a umístěna do vězeňské psychiatrické nemocnice v Moskvě a následně v Kazani. Po návratu v roce 1972 se opět zapojila do disidentského hnutí. Pod hrozbou dalšího uvěznění se rozhodla odejít do exilu. Od roku 1975 žije v Paříži, kde se věnuje básnické tvorbě a aktivně vystupuje na obranu lidských práv ve světě. Kniha vychází v koedicii s Ústavem pro studium totalitních režimů.