Příběhy z doby počátků vlády Habsburků na českém trůnu až po bitvu na Bílé hoře (od r. 1523 do r. 1620), které na pozadí historických událostí zachycují složitost doby a vývoje našeho státu. Byli to zvláštní lidé - "krevní písaři" - patřili často k učeným mistrům University Karlovy. Byli velmi vzdělaní v oborech, jako je např. astronomie, poetika, matematika, fyzika, ovládali řečtinu, latinu i právo. A přece se jich kdekdo bál a štítil. Odpor lidu k těmto mužům došel tak daleko, že museli být ochraňováni zákonem, který stanovil těžkou pokutu tomu, kdo by se jejich cti byť jen slovy dotknul. Takový provinilec měl být nejen čtrnáct dnů vězněn, ale určena byla i finanční náhrada škody ve výši padesáti kop českých grošů. Krevní písaři byli ale lidé často dobře znalí veřejných poměrů, s bystrým pozorovacím talentem a vlastním názorem. Doma pak pečlivě zaznamenávali jednotlivé příběhy a glosovali je z pohledu své víry a lidství.