Sociální dějiny raného novověku nejsou zaplněny jen amorfními strukturami na jedné straně a osobnostmi z řad aristokracie, měšťanstva či byrokracie na straně druhé. I mezi docela prostými lidmi lze narazit na řadu pozoruhodných osudů. Jedním z nich je osud prosté venkovské ženy Johany Peřkové. Její život a konání nenaplňovala jen práce či žebrota, ale v hojné míře také drobné krádeže a sexuální dobrodružství. Žena se svými společníky dokonce vykradla několik kostelů, což bylo považováno za smrtelný hřích a těžký hrdelní zločin. Hned dvakrát byla odsouzena k trestu smrti, dostala však pokaždé milost, podruhé přímo od královny Marie Terezie.