Katalánský rabín Moše ben Nachman z Girony (kolem 1195–1270), známý také jako Nachmanides, patří mezi nejvýznamnější židovské náboženské autority vrcholného středověku. Ve svém díle zdařile snoubí filosofické a literární dědictví sefardské kultury s produkty komentátorské činnosti rabínských škol v severní Francii a Porýní a s formující se tradicí židovské mystiky – kabaly. V českém překladu se zde objevuje Nachmanidovo líčení disputace s židovským konvertitou a členem řádu dominikánů Pavlem Křesťanem, jež se odehrála v létě 1263 v královském paláci v Barceloně, spolu s dopisy, v nichž se Nachmanides vyjadřuje ke sporu mezi severofrancouzskými a provensálskými rabíny ohledně studia filosofie.