Její herectví vyniklo ve filmech O. Vávry (Panenství, Cech panen kutnohorských, Kouzelný dům), M. Friče (Kristián, Okouzlená, Těžký život dobrodruha, Katakomby, Hotel Modrá hvězda). Velký ohlas získala za roli bardámy Kiki ve filmu Františka Čápa Noční motýl (1941). V roce 1942 přijala nabídku hrát v německém filmu s populárním Heinzem Rühmannem (Ich vertraue dir meine Frau). V Berlíně se stýkala s umělci a také nacistickými prominenty včetně Goebbelse. Současně se v Čechách šířila fáma, že je milenkou K. H. Franka. Již od roku 1939 zkoušela Mandlová štěstí i jako divadelní herečka (Divadlo Na poříčí, Uranie). V roce 1943 využila svých styků s Němci při jednání o znovuotevření Vinohradského divadla, obsazeného německými filmaři. Hrála zde především Nevlastní dceru v Pirandellově komedii Šest postav hledá autora, a svou dráhu české divadelní herečky zakončila v roce 1944 titulní rolí Schillerovy Marie Stuartovny. Poté nacisté divadla uzavřeli. Hned v květnu 1945 byla Mandlová zatčena revolučními gardisty a vyšetřována za kolaboraci s Němci, ale nakonec byla bez soudu propuštěna. Ještě před rokem 1948 získala sňatkem britské státní občanství a odešla do Velké Británie. Na rozdíl od Lídy Baarové se jí nepodařil návrat k filmu.

Začátkem 60. let se poprvé vrátila na krátký čas do Československa. V roce 1966 s ní jednalo vedení Hudebního divadla v Karlíně o hostování v titulní roli muzikálu Hello, Dolly!, ale ačkoliv přijela do Prahy a začala v divadle zkoušet, z hostování na zásah komunistických orgánů - ale i díky opozici některých hereček - sešlo. Mandlová se pak stáhla do soukromí a usadila se na Maltě. Sepsala vzpomínky Dneska už se tomu směju, které NAKLADATELSTVÍ XYZ vydalo v rozšířené a upravené podobě. Tento dokument vypovídá nejen o ní, ale i o době, o hereckém prostředí a povaze národa. Publikace je doplněna mnoha nikdy nepublikovanými obrazovými materiály.