Lze najít obecnou a šířeji akceptovatelnou definici lži? Můžeme obelhat sami sebe? Jak lžou děti a jak lžou dospělí? Jaké jsou verbální a neverbální projevy lhaní? Jaké jsou limity a úskalí detekce lži? Na tyto a další otázky hledá odborně podložené odpovědi ojedinělá a komplexní monografie věnovaná fenoménu lži. Publikace nahlíží problematiku lhaní v sociálním, filozofickém, ekonomickém a neuropsychologickém kontextu. Především však zpracovává lhaní jako sociální fenomén vystupující v situacích vyžadujících odborné psychologické působení - například v psychoterapii, forenzní a školněpsychologické praxi.
Autorka seznamuje čtenáře s jevem lži z hlediska typologie, motivů, frekvence lhaní, ale i z hlediska vývojových, genderových i kulturních souvislostí. Ukazuje, jak se komplexní povaha lhaní projevuje v řeči, v chování i v prožívání. Závěrečná kapitola je věnována pozoruhodným situacím, ve kterých jsou lži ve skutečnosti důsledkem sugestibility, falešných vzpomínek či poruch osobnosti. Monografie jistě zaujme odborníky z vědních oblastí, jako je psychologie, pedagogika, sociologie, právo, ale přínosná bude také pro učitele, rodiče, speciální pedagogy a forenzní psychology.