Jmenují se Světlana, Edda, Carmen, Kim nebo Bašar: synové a dcery Stalina, Mussoliniho, Franca, Kim-Ir-sena nebo Háfize Assada... Tito lidé byli vystaveni do popředí za účelem dogmatické propagandy nebo naopak skrýváni před veřejností, vyobcováni, zapíráni, aby nezastínili otce. Někteří z těchto potomků převzali nebo si nárokovali otcovské dědictví, pro jiné bylo přílišnou zátěží a neustále se skrývali nebo se všemožně distancovali od člověka, jemuž vděčili za život. Lze v diktátorech, kteří tragicky poznamenali dějiny, spatřovat otce? Kráčely jejich děti v dospělosti ve stopách svých otců, nebo se od nich naopak odvrátily? Jak naložily se svým neobvyklým dědictvím a jaký byl jejich osud?